Punk.cz - o punku u nás i ve světě

No, nevydržel jsem to, prostě jsem vyměkl a koupil jsem si ji na E-bay. Před pár dny konečně dorazila, ty vole, velká radost, vytasiv lovecký nůž z dalmátské oceli zuřivě jsem rozpárall balík, nedočkavě jsem ji vytáhl na světlo boží a složil dohromady. Mou žluto-zelenou vuvuzelu, nebo co.

Hned jsem ji vyzkoušel a pocítil jsem první zklamání. Mohutně jsem se nadechl břichem, přiložil jsem si ji k ústům a - - - - - nic. Sakra, okamžitě se mne zmocnila temná deprese a musel jsem se uklidnit pivištěm. Konejšivá síla správně vychlazené dvanáctky naplnila mou tělesnou schránku, i do těch nejvzdálenějších buněk na slavné kuří nožce v kolečku z mozku dosvištěl mocný impulz love and peace. Jako, rodina zůstala naživu, neumlátil jsem je kladivem, no a depka se zvolna rozpouštěla v oceánu šumící nirvány. Má doposud divoká tvář pologramotného idiota opět zkrásněla tradičním úsměvem debila a z nitra mé rozjitřené duše začaly tryskat gejzíry pozitivní energie. Zkusil jsem to ještě jednou a začalo to fungovat. Klidný čtrteční podvečer čtvrti, ve které momentálně přebývám, brutálně znásilnil výron mohutného sloního troubení. Chachá, ty vole, fakt mega bomba, to jsem tedy nečekal. Sice jsem četl, že vuvuzela svými vnitřními vibracemi vyrábí hluk na hranici 130 decibelů, což je je skoro o pět decibelů více, než start tryskáče, ale něco číst a zažít na vlastní uši, tak to jsou dva kvalitativně odlišné poznatky, jak už říkal i starý dobrý taťka Marx se svým kámošem Engelsem v jejich společných blábolech všeobecně nazývanými marxistická dialektika, či co. Ale to jsem trochu odbočil, nic, vrátím se k popisovanému fenoménu.

Ten chlápek z Jihoafrické republiky, co ji vymyslel a nechal si to pak patentovat, musí být dnes vysmátý jak prase. Naprosto geniální tah, je fakt neuvěřitelné, na jaké totální píčovině se ještě i dnes dají natřískat těžké prachy. To je fakt příběh jakoby vytrhlý z nějakého hollywoodského slaďáku. Kus umělé hmoty, jejíž výrobní cena v Číně přijde na pár šestáků, se jako mohutné tsunami valí po povrchu celé zeměkoule. A ještě ke všemu to sere všechny fotbalové fandy, neboť jim to  komplikuje pohodové sledování televizní super bedny, prostě paráda, dokonalý punk, no, nekup to.

V pátek jsem ji dotáhl do rachoty a hned po příjezdu do depa jsem vzbudil všechny kolegy. Naše parta dělá na stavbě v jedné zapomenuté malé vesničce rozkládající se podél Rýna na hranici s Německem. Sbíječky a motorové pily na řezání betonových obrubníků občas pro změnu vystřídalo bučení z vuvuzely. Podařilo se nám vzbudit i jednu starou babičku, která vylezla v pyžamu na práh domu a zavolala na nás něco ve stylu:

"Aaaaa, vous avez cette truc de négre?"

(Politicky korektní překlad by zněl asi takto: " Aaaaa, máte tu věc jako afroafričané?")

"Dobrý den, jasně, máme vuvuzelu," sunu na ni, zatímco turecký pořízek Mehmet opět mohutně troubí. Byla to docela sranda a celý den jsme si to užili, i během cesty zpět do depa na konci šichty. Když jsem se vrátil domů a při vstupu do bytu jsem v dobré náladě opět mohutně zadul, můj desetiletý syn se zvedl od počítače a označil mne za dětinu :-)))

Na trhu se již objevily balíčky se špunty do uší Vuvu-Stop, které o třicet decibelů oslabují hluk plastového troubítka, výrobce uvádí, že při domácím odpočinku spolehlivě tlumí i mrmlání vaší ženy. No a abych to pro tentokrát uzavřel, tak je již dnes jasné, že je jedno, kdo letos vybojuje pohár na Mistrovství světa ve fotbale, protože zcela bez pochyb na celém světě zvítězila vuvuzela. Pokud vám po skončení mistrovství bude chybět, můžete ji poslouchat na tomto internetovém rádiu. Jo a abych nezapomněl, Medvědova přítelkyně ještě ke všemu na netu našla hru Vuvuzela button, tak příjemnou zábavu.