Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Vyšly ještě dvě další směsky oi (Carry on Oi v prosinci 1981 a Oi! Oi! That´s Yer Lot v říjnu 1982) a docela dobře se prodávaly. Label Punk lives (založil ho Mick Mercer, tvůrce jednoho z prvních punkových zinů Panache) se snaží o rozvoj scény a pořád se objevují nové kapely. Některé z nich, jako třeba the Violators, nebo Blitz, byly velmi dobré a doporučuji vám jejich první singly. Ale nebyly samy, za zmínku stojí i Bushellovy the Gonads, the Ejected, the Partisans, Abrasive Wheels, Special Duties, Red Alert, the Opressed (silně antinazi), a desítky dalších. Všechny kapely jsou si však podobné jak vizuelně, tak hudebně, s výjimkou Major Accident, během několika měsíců the Violators, ale hlavně the Adicts s jejich look ve stylu kultovního filmu Oranžový pomeranč.

Dochází k postupnému splynutí stylů a v kapelách jako One Way System, nebo Blitz, najdeme pohromadě plešky, punky s čírem i skoro máničky. Zároveň však hnutí tak trochu opouští koncept žánrové různorodosti, melodie a jemného humoru, což je vidět nejen u the Exploited a spoluzakladatelů hnutí považující se ztělesnění původního punku, tedy GBH, ale i u nejhorších, nebo nejlepších ze všech. Ano, uhodli jste, jde o Discharge. Texty songů jsou nekompromisní, pomstychtivé a plné požadavků, místy až vulgární jako "Fuck the Tories" od Riot Squad. Je nutné přiznat, že to občas splnilo svůj účel jako flák proti válce o Falklandy mezi Británií a Argentinou "Patriots" od kapely Mayhem, který způsobil pěkný skandál. Obaly desek jsou naschvál hnusné a odfláklé a zpěv se přeměňuje do štěkavého řevu (Chaotic Dischord, Chaos UK). Poněkud jinak zní tak trochu popová kapela Chron Gen, parodizující a i jinak skvělí Toy Dolls, "největší blbci na světě" z Anti Nowhere League, provokatéři s image gangu motorkářů, no a samozřejmě band s Beki Bondage, jedinou pin-up hnutí, tedy Vice Squad.

Je třeba podotknout, že se vůbec nejednalo o nějaký okrajový podzemní proud, neboť desky šly docela na dračku. Třeba takoví the Exploited se na začátku osmdesátých let pravidelně dostávali do Top 30. Navíc vznikají nové labely jako Riot City, Rondelet, No Future a Clay, které chrlí jeden singl za druhým, úspěšná je i série kompilací Punk and Disorderly (tři kousky během let 82-83). O rok později se situace zhoršuje a to jednak neustálými násilnostmi během koncertů, no a pak i rozpadem kapel z důvodu nedostatku financí. Někteří hudebníci se natolik zdokonalili, že se vlastně naučili hrát, a tak se mohli přesunout buď ke komerčnějšímu stylu jako třeba Cockney Rejects, nebo spíše k metalu jako English Dogs, the Exploited, GBH a Discharge. Skrewdriver, kapela Iana Stuarta, která se v roce 1978 rozpadla, se v roce 1981 dala znovu dohromady jako vysloveně neonacistický band, což vzhledem k image skin, které si ponechali, ještě podpořilo zmatek v nejrůznějších subkulturách skinheads a jejich hnutí tak dostalo nálepku, která se s oi bohužel táhne až dodnes. Je třeba si uvědomit, že když někdo v roce 1976 vylezl s hákovým křížem, mohlo se to brát jako provokace a takřka nevinná sranda, v osmdesátých letech tomu však již bylo jinak.

Základní desky, které byste měli znát, podle specialistů žánru, tedy labelu Captain OI! Records

4 Skins - The Good The Bad & The 4 Skins

Cock Sparrer - Shock Troops

Last Resort - A Way of Life (Skinheads Anthems)

Blitz - A Voice of A Generation

Oi The Album

Z časopisu Punk Rawk volně přeložil mrtvola.