Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Německý filosof Fridrich Nietzsche v jednom ze svých děl rozděluje lidskou povahu do dvou poloh, které jsou v neustálé opozici. Jednu z nich ( řád, krása, harmonie, v umění třeba klasická architektura, sochařství, malířství.... ) přirovnal k řeckému Bohu Apollónovi, druhou (chaos, opilství a nespoutané veselí, tedy sex, drogy a rokenrol, v umění třeba hudba ) k Bohu Dionýsovi. Umění, o kterém vám dnes budu vyprávět, bezesporu patří k těm temným a pudově dionýsovským projevům vyvěrajícím odněkud z pohanských temnot lidské duše.

Jedna z podstatných událostí, jež se mi navždy zaryly do palice, bylo setkání s butem. Dodnes před sebou vidím ten bláznivý text a hlavně ony dementní fotografie tanečníků v depresivní křeči, na to se prostě nedá zapomenout. O butu, ostatně jako i o punku, jsem se poprvé dozvěděl z celkem solidního článku v jednom z mála slušných časopisů, které tady oficiálně vycházely za totality, 100+1 zahraničních zajímavostí. Pak se mi ještě podařilo nahrát několik klipů z hudebního pořadu rakouské televize, která se tehdy u nás doma dala chytit, no a nakonec jsem viděl u jednoho chartisty videokazetu z koncertu mých oblíbených brusičů industriálního rocku, tedy Einsturzende Neubauten, kteří si k perfomanci pozvali skupinu japonských tanečníků buta.

No a Einsturzende Neubauten je právě ta banda, o které jste možná někde četli v souvislosti s Lochotínem, nebo-li mírovým festivalem Olafa Palmeho, nebo jak se vlastně tehdy jmenoval, nebo co. Banda, která se tam tehdy poprala s komunistickým fízlem, jenž ji nakonec hodil do autobusu a vyvezl za hranice naší skvělé totalitní socialistické země, která měla dlouhodobé problémy jak s jazzem, tak s rock´n´rollem a bigbítem, no a potom i s metalem, punkem a novou vlnou. Zkrátka s tím vším, co přišlo ze západu a tedy z toho uhnívajícího dekadentního kapitalismu v jeho poslední smrtelné křeči, nebo co, - - - s tím vším, co bylo jiné, než dechovka, či ruské dumky, kazačok a soubor Alexandrovců. Ehhhm, ten Paroubek s jeho ČSSD a bandou ozbrojenců, kteří krvavě rozprášili CzechTek, nebyli, ruku na srdce, o mnoho lepší, - - - - jasné?

http://www.novinky.cz/clanek/61883-czechtek-paroubek-naridil-razantni-zasah.html

Ale k věci, o co vlastně šlo? Buto, nebo-li ankoru buto, což jde přeložit jako tanec stínů, vzniklo v Japonsku někdy po druhé světové válce. Jedná se o umělecký projev nacházející se někde mezi tradičním pojetím japonského tance a pantomimy, přičemž je z velké části postaven na improvizaci. Někdy ke konci padesátých let mladý performer Yoshito Ohno s tanečníkem Tatsumi Hijikata společným buto kouskem Kinjiky vytvořili v Japonsku pořádný skandál. Jednalo se o mnohem hustší počin, než umělecký akt členů skupiny Rafani, kteří se společně vykáleli na zem na výstavě ve Veletržním paláci,

http://www.ahasweb.cz/2004/20041203.htm  

nebo než rozruch, jenž způsobil David Černý mohutnou plastikou Entropa při otevření českého předsednictví EU. Skládačkou, na které je Bulharsko zpodobněno jako turecký záchod, z Rakouska ční několik jaderných elektráren a Německo protínají dálnice vzdáleně připomínající hákový kříž......

Řekl bych, že se však tehdy jednalo o mnohem závažnější sdělení, než několik lidských exkrementů ležících na podlaze výstavy, neboť vycházelo z traumatu, který si Japonsko prožilo výbuchem atomových bomb ve městech Nagasaki a Hirošima. Bíle natřená těla tanečníků, vyholené bezvlasé lebky, pomalé a křečovité pohyby, zoufalé a odcizené grimasy jakoby z úplně jiného světa, jistá zvláštní a bizarní sexualita, něco, co vycházelo odněkud z hlubin podvědomí, z prachem zavátých temných koutů lidské duše. Bohužel se mi zatím nikde nepodařilo sehnat filmový dokument první perfomance buto, Kinjiky, možná ani neexistuje. Z článků na internetu jsem se dočetl, že se jednalo o krátké vystoupení bez hudby, při kterém mladý na bílo natřený Yoshito Ohno prováděl jakési blíže nespecifikované obscénní hrátky s živou slepicí, aby ji v závěru zardousil mezi svými stehny. V temnotě, která pak nastala na pódiu, se k mladíkovi pomalu přibližoval Tatsumi Hijikata. Jejich dílo bylo označeno za kacířství a pornografii a byli vyhnáni z divadelního festivalu v Tokiu, kterého se účastnili. To jsou však podrobnosti, které jsem se dozvěděl až mnohem později.

Buto nezaniklo, naopak se mu začalo věnovat stále více perfomerů a divadelních skupin, kteří bezcílně brázdili Japonskem a účinkovali, kde se dalo. Představení jedné z těchto skupin v nějakém vězení dokonce skončilo masovou vzpourou muklů. Uplynulo několik desetiletí a buto začalo s úspěchem pronikat i na západ, tanečníci se dnes účastní renomovaných divadelních festivalů, zakládají kurzy a školy. No a buto se nakonec stalo kritiky uznávanou formou umění. Jak jsem již psal v úvodu, buto mě velmi ovlivnilo a ještě, než jsem se mu začal věnovat vážněji a se vším všudy, částečně jsem na něm stavěl i pódiový projev v dobách, kdy jsem zpíval s kapelou Vzor 60. Míchal jsem to s pogem. V odkazech máte jeden z našich songů z filmu, který v brněnském klubu Křenová natočil náš tehdejší manažer Jirka Donné. Originál shořel při požáru klubu o pár let později, ale Jirka pak naštěstí získal díky mým rodičům jednu z kopií. Doufám, že se na mě nebude zlobit ;-))) Myslím si, že i dnes jím můžete v pohodě okořenit vaše koncertní šou a trochu se tím odlišit od ostatních punkových gangů.

Než se na mne vrhnou bojovníci za lidská práva kaprů jako George W. Bush,

http://zpravy.idnes.cz/zajimavosti.asp?r=zajimavosti&c=A050825_185539_zajimavosti_miz

nebo rytíři svatého grálu a nositelé toho jedině správného pojetí svobody a punku seskupení v jednom šiku kolem zinu a-punk, kteří ve svém plamenném nadšení cenzurují a mažou "nevhodné" hlášky a odkazy stejně jako bývalá STB (státní bezpečnost)  a fízlové za starých dob v totalitě, dovolím si zodpovědně prohlásit a slavnostně odpřisáhnout, že jsem nikdy na pódiu a ani v soukromí neprováděl žádné milostné hrátky se slepicemi a ani jinými božími hovádky, ani jsem nežral živé netopýry a podobně jako starý dobrý Ozzy Osborne.

http://www.tyden.cz/rubriky/lide/ozzy-osbourne-miri-do-iowy-kde-prekousl-netopyra_22900.html 

No nic, pomalu už to típnu a dám si vychlazené pivo, brutální nápoj dělnické třídy, - - ne? Příště vám sem hodím dlouhou věc od věrozvěstů anarcho-punku, The Crass. Jedná se o několika stránkový testament, nebo co, který vydali poté, co se rozpadli a je to celkem zajímavé čtení. Doufám, že to už někde není na netu.