CO PANKÁČ,TO SORTA...

 

THE CRASS (část čtvrtá)

THE CRASS (část čtvrtá)

Rok 1984 se dostavil a bylo to ještě horší, než v předpovědi z Orwellova románu, vládla nezaměstnanost, chudoba a hlad. Policejní stát se stal realitou, což brzy zjistili horníci během jejich dlouhodobé stávky. Společenská rovnováha držela pouze na tenké nitce špatné a egoistické diktatury. Naše situace také nebyla nejlepší, vláčeli nás po soudech na základě nařčení z obscénnosti, což nás prakticky zničilo. Řekli nám, že mají prostředky k tomu, aby nás navždy umlčeli. V létě tohoto roku jsme pořádali náš poslední koncert, bouřlivou noc na podporu stávkujících horníků na jihu Anglie. Na scéně jsme jako vždy zopakovali, že náš boj za svobodu nevzdáme a budeme v něm pokračovat. Když jsme se v noci vrátili domů, uvědomili jsme si, že už tak dál nemůžeme pokračovat. Trasa, kterou jsme si zvolili, se ocitla ve slepé uličce. K tomu, abychom dosáhli naše dávné cíle, jsme už potřebovali jiné prostředky. Několik týdnů po koncertě nás opustila Hari Nana, vydala se hledat vlastní cestu.

 

crass_4

 

Od tohoto okamžiku jsme ztratili chuť ke hraní. Už jsme nebyli přesvědčení o tom, že to má nějaký smysl. Naše vystoupení se stala jen jedním z dalších zdrojů společenské zábavy. Cíl se nám skoro podařilo dosáhnout. Nakonec to nevyšlo, ale chyba nebyla v nás a v naší angažovanosti. Tvrdili jsme, že mimo nás samých neexistuje žádná autorita a zároveň jsme toto tvrzení opustili a stali jsme se THE CRASS. I my jsme stálými účastníky často bolestného procesu hledání a proměnlivého vymezování našeho bytí, snahy o pochopení jedněch druhými, léčení dobrovolných zranění, která pocházely z našeho střetu se státním sektorem. John Lennon o tom samém kdysi prohlásil: "Sen skončil." Hnutí jako Class War,   http://en.wikipedia.org/wiki/Class_War (odmítali pacifismus a mírové hnutí, byli přesvědčeni o nutnosti použití násilných prostředků v třídním boji,  - - mrtvolí vsuvka) a Christians For Peace  http://www.christiansforpeace.org/  potřebují znovu nalézt bývalou důstojnost, kterou ztratili během diskuzí o problémech, za čímž, zdá se, stála druhá strana konfliktu.

 

crass4

Naší chybou bylo to, že jsme definovali nepřítele. Určitě existují lidé, kteří se snaží zabarikádovat cestu ke svobodě, ale opravdového nepřítele je třeba hledat v nás samých. Dělení na "my" a "oni" neexistuje, jsme na tom všichni stejně,  já i ty. Je třeba, abychom nabrali sil, abychom se opět dostali do rovnováhy, je nutné odmítnout vše, co nefunguje, otevřít se k pozitivním postojům i ideálům a přijmout je za své. Musíme najít individualismus, který by se mohl stát opravdovou autoritou. K tomu, abychom našli naši opravdovou vizi života, kterou nám nevnutila nějaká banda cyniků, nebo despotických tyranů, musíme hledět daleko za drátěné ploty a policejní zátarasy. Asi jako karatista, jenž se nesoustřeďuje na cihlu, kterou má rozbít, ale na prostor kolem ní. Tento příklad je opravdu velmi poučný. Ztratili jsme příliš mnoho času, energie, spousty naší duše v pokusech o lov zlých stínů násilí a teroru v atomové éře našeho nebe. Ty stíny se staly skvrnami na naší duši a nadešel čas k tomu, abychom se očistili a zbavili se jich, abychom vystoupili na světlo. Jsme uzavřeni v metaforickém vězení: "Tlučte a bude vám otevřeno. Vláda nebes dlí ve vás samotných." Známe dostatečně dobře bolesti celého světa na to, abychom k nim ještě přihodili všechny naše úzkosti, naši psychickou a fyzickou únavu. Pokud ještě někdy budeme chtít dosáhnout naše společné cíle, budeme muset být všichni dostatečně silní na to, abychom mohli uspět. Všichni jsme se spletli, všichni jsme se dopracovali k úspěchu. Nemáme se za co stydět, ale uvědomujeme si, že stojíme na hrdém, ač poněkud bolestném a zmateném začátku. The Crass byli postaveni na lásce, míru a svobodě, což ještě více a lépe platí v dnešní době.

 

Sice nemíníme koncertovat, ale než abychom začali s novými aktivitami v jiných oblastech, budeme pokračovat v započaté práci. Na konci léta roku 1984 jsme nahráli Ten Notes on a Summer´s Day, naši poslední oficiální desku. není vyloučené, pokud to situace bude vyžadovat, že někdy v budoucnu zase pod značkou Crass něco nenahrajeme. Každý z nás se dnes odebral svým vlastním směrem, jeden dělá producenta, další maluje krajinky, třetí točí filmy a čtvrtý se léčí. Máme v úmyslu používat náš label k tomu, aby na něm vycházely desky jiných kapel, jeden z našich cílů je také založit knižní nakladatelství. Dokud bude co na práci, uděláme vše pro to, aby byl výsledek co nejllepší. 

 

crass

 

 

MRTVOLÍ POZNÁMKY:

vycházel jsem z francouzského textu, který najdete na této stránce, odkaz na něj je úplně dole, - - - bohužel to pořád nefunguje, takže případné zájemce odkazuji na tyto stránky  http://fra.anarchopedia.org  nahoře vlevo pak do prázdného okénka napíšete Crass a objevíte se na stránkách, kde úplně dole najdete odkaz na naskenovaný originální výtisk přeložené publikace, - ufff ;-(

Existuje i anglická verze, jež je mnohem komplexnější http://www.southern.com/southern/label/CRC/index.html

 

No a teď k vlastnímu článku. Rád bych přihodil několik vysvětlujících poznámek o tom, co si o něm myslím jako  bývalý muzikant  jedné z punkových kapel z dob reálného socialismu v bývalé ČSSR. Crass bojovali proti systému  (shodou okolností proti parlamentní monarchii a kapitalismu, tedy svobodnému tržnímu hospodářství). Považovali ho za despotický a totalitní. Ale systém je nechal žít, mohli svobodně ventilovat své názory, koncertovat, vydávat desky a zároveň se tím vším docela decentně živit. To znamená, že té "neviditelné ruky trhu",  jak ji nazývá ve svém již klasickém díle Bohatství národů americký ekonom Adam Smith, dovedli docela dobře využít. Byli akorát nasraní, že je bojkotovaly hlavní masová média s celostátní působností a později tím, že museli hodně času trávit v soudních síních. Jako alternativní řešení nabízeli jakýsi model anarchistické komunity, která se nakonec rozpadla jako všechny podobné pokusy v historii. Crass jako komunita skončili, zákonitě přerostli k individualismu, tedy k přirozenému stavu věcí.

Při čtení článku je třeba, abyste si uvědomili, co se ve stejné době odehrávalo o několik stovek kilometrů dále na východ. V roce 1979 přepadla sovětská vojska Afganistán. Válka trvala takřka deset let a byla mnohem ničivější, než ta o Falklandy. V SSSR žádné spontánní lidové protesty a manifestace neexistovaly, ono vlastně ani nebylo o co stát, pokud jste tedy nechtěli skončit v nějakém lágru, v blázinci, nebo zčistajasna spáchat z "nepochopitelných" důvodů sebevraždu a tak. Pokud by se někdo pokusil realizovat podobnou srandu jako Crass s tou jejich kazetou, už by to nikdy nerozchodil a jako vlastizrádce by se brzy houpal na šibenici, přičemž by to odskákala i celá jeho rodina. A to nejen v Rusku, ale zcela určitě i u nás.

V ČSSR to bylo o něco lepší, relativně, nebo-li méně drsné. Nicméně třeba muzikanti z kapely Plastic People šli do basy, jeden z nich třeba za hru na saxofon. I u nás něco podobného, co předvedli Crass, spadalo do žánru vědeckofantastických smyšlenek. Opravdová totalita a policejní režim  totiž vládly v zemích tzv. reálného socialismu, což Crass zcela jistě věděli, ale patrně z ideologických důvodů se k tomu nějak moc nevyjadřovali. Z těchto a ještě mnoha dalších příčin jejich názory nepovažuji za  konstruktivní a vyvážené (stejně jako názory The Clash), vzhledem ke globální geopolitické situaci tehdejší doby. Nějak moc mne nezaujaly, i když hudebně se mi jejich tvorba líbí a jak už jsem psal v úvodu, považuji je za jednu ze základních kapel hnutí. Velmi oceňuji jejich intelektuální a filozofickou poctivost, nebo jak bych to nazval. V momentě, kdy zjistili, že se stali obětí vlastní hry, tak se na to jako kapela vysrali.......

 

 

 

 

mrtvola

Historie punku a oi:


18.3.2009   Rubrika: Články   |   Komentářů: 34   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1,8
jde to 1,8

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - THE CRASS (část čtvrtá)

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Zvolte stranu: 1-20 | 21-34
Linkos
Linkos - 21.3.2009 12:49

mrtvola: prave ze v dnesni dobe uz to deleni na pravici a levici silne pokulhava. A anarchisti vazne nemaj blizko k ultra pravici. Navic anarcho-kapitalisti jak je oznacujes nemaj s anarchismem nic spolecnyho,krom odmitnuti statu. Ale jejich motivace sou zcela odlisne...

 
mrtvola ©
mrtvola © - 21.3.2009 11:57

Linkos: tak mi řekni, co je vlastně na nich pravicového, když jsou proti tomu kapitalismu. To by mě fakt zajímalo.

 
Linkos
Linkos - 21.3.2009 11:53

mrtvola: me nemusis presvecovat o tom ze DM a DS sou proti kapitalismu.

 
Martin Suicide
Martin Suicide - 21.3.2009 11:51

mrtvola: smajlik - 5smajlik - 5

 
mrtvola ©
mrtvola © - 21.3.2009 11:41

Linkos:

obrázek - konec_kapitalismugif.gif.tn.jpg

 
mrtvola ©
mrtvola © - 20.3.2009 22:21

Bazarov: no, jo, už to tady dokola omíláme pár let, nebo co ;-) Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsem byl s rodiči u moře v Rusku (Soči) a na začátku osmdesátých let jsem s amatérským divadelním souborem Malá scéna navštívil Británii (Londýn, Brighton). To bylo v éře Brežněva a Thatcher. Kdyby sis prožil a viděl na vlastní oči to samé, co já, a mohl to srovnat, něco podobného by jsi nenapsal. Fakt, že, jo.

 
Bazarov
Bazarov - 20.3.2009 15:23

mrtvola: Jo jo, protestovat mohli a taky to dělali. Že se neobouvali do komunistů za Železnou oponou je pravda, ale na druhou stranu oni kritizovali to, co sami dobře znali a z čeho mohli reálně vycházet. Prostě přímou akcí reagovali na témata, která je pálela nejvíc, teď a tady. Myslím, že nějaký písničky o tom, jak je to na chuj v komouškým bloku by zůstaly bez odezvy jak u nich, tak tady samo sebou.
A nenalhávejme si, že doba thacherismu byla nějak růžová. svědčí o tom vznik sousty pamfletů, satir (už třeba jen časopis V jako vendeta), filmů (Smysl života, Brazil M. Pythonů a T. Giliama, 1984 M. Redforda) a o odrazu v punkové aj hudbě nemluvě (stačí doboví exploited).

A o Afghanu, pokud vím, tak nezpíval a nereflektoval ho skoro nikdo. Ta válka byla tak zapomenutá, zbytečná a krvavá jako vraždění pigmejů kolonizačními vojsky někde na přelomu století v Africe. Lidi o tom neměli informace, protože tam novináři nebyli... (ne že by to neplatilo i o jiných konfliktech).
Ani si nemyslím, že byli nasraní kvůli tomu, že je nebrala média, o to jim podle mě nešlo. Chtěli spíš vyvolat masovou odezvu na to co se děje kolem (válka, jaderné zbrojení, světové chudoba atd.) u širších mas lidí, což se jim prodejem pár desek a několika letáky nemohlo podařit. ani si nemyslím, že z těch pár centů, a pokud vím, tak z prodeje desek zpočátku skoro nic neměli, si mohlli nějak vyskakovat. Jen se snažili přežít v režimu s kterým oni nesouhlasili, jako třeba ty s tím režimem který byl tady. a to je jestli se rozpadli z nějakých svých individualistických tužeb nebo otráveností z marného boje, vlastních omylů, které pak přehodnotili apod. je diskutabilní. To bude zase polemika, co? :-)

 
mrtvola ©
mrtvola © - 19.3.2009 21:02

Linkos: no a mně šlo o to, abych ukázal, že oni, narozdíl od nás, prostě mohli protestovat.

 
Linkos
Linkos - 19.3.2009 20:52

mrtvola:me spis slo o to,ze to celkem vyznelo,ze oni vlastne nemeli ve finale proti cemu protestovat,pac tam meli parlamentni monarchii atd.,zatimco u nas to byla diktatura... Dneska tam je ten samej rezim a za fotku policajta si muzes jit sednou na 10 let...

Myslim ze neslo ani tak o to jak dlouho trvala valka o falklandy, brali to proste tak ze sou pacifisti a "jejich" zeme sla do valky bojovat o uzemi, o kterym pulka anglicanu predtim ani neslysela...

Ale slova jako diktatura sou preci jen trochu silny...

 
mrtvola ©
mrtvola © - 19.3.2009 18:31

Linkos: těch několik let v Dial House byl určitě parádní zážitek, ale skončilo to celkem rychle a teď už jsou všichni někde jinde. Jako, chtěl jsem jen poznamenat, že ty komunity vždycky zákonitě skončí kvůli penězům, nebo ponorkové nemoci, nebo do toho přijdou děcka a tak a jednotliví členové se začnou osamostatňovat a podobně.... Funguje to jen v náboženských sektách s tvrdým řádem a disciplínou.

Klidně něco napiš, není co řešit.

 
Linkos
Linkos - 19.3.2009 16:04

Mel bych mozna par poznamek k tvemu komentari,ale asi by to stejne nic neresilo...

 
Jarovít
Jarovít - 19.3.2009 8:07

conflictsmajlik - 10

 
Linkos
Linkos - 19.3.2009 1:32

To, co odlišovalo Crass od ostatních kapel, byl Dial House, dům ve farmářské oblasti za Londýnem. Penny Rimbaud si ho pronajal, aby v něm uskutečnil svou vizi „otevřeného domu“, jakéhosi místa, kam může kdokoliv přijít a rozvíjet své aktivity. Steve Ignorant v knize vzpomíná, že v Dial House bylo vždy prostřeno, vždy tam bylo co pít (alkohol však byl úplně zakázán, návštěvám se servíroval čaj), bylo tam vždy teplo. A také to bylo místo, kde se dalo zadarmo bydlet.

Během své aktivní kariéry tam bydlela celá sestava Crass. V jedné z místností měli svou zkušebnu a improvizované nahrávací studio, v další sítotisk. V prostorné zahradě si Crass pěstovali nejen bylinky, ale i své vlastní organické potraviny – v praxi se tak snažili naplnit svou vizi samostatnosti. I během největší slávy kapely zůstával Dial House otevřeným domem a za dobu jeho existence jím prošly doslova desítky tisíc návštěv

 

Zvolte stranu: 1-20 | 21-34