Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Kdysi dávno, když ještě punk nebyl punkem, ale pouze uskupením pseudodekadentních tupců co si řikali punkáči, kteří si kvůli provokaci neváhali propíchnout tváře spínákem, se jeden člen těchto podivuhodných ztroskotanců (samozřejmě, ne všichni byli ztroskotanci) zavřel na špinavém, plesnivém záchodě v klubu, který byl tou dobou baštou všech takovýchto podobných lidí a dal si svou dávku speedu pěkně do žíly, bez servítek. Když se pak zmátořil a krásně nafrčenej vylezl ven, zařval nejstupidnější frázy, která se kdy v punku objevila a to NO FUTURE! Určitě nebyl první, nebyl taky poslední, bohužel byl jedním z těch, jenž se jí však řídili.

Není to k smíchu? Člověk jako on neměl vůbec potuchu jaké možnosti punk skrývá a jestli se neufetoval k smrti, tak bůh ví, jak dopadl.

Tohle pitomý heslo je přežitek! Každej začátek není nejlepší a postupem se vyvíjí. Každej začátečník dělá chyby, otázka ovšem je, jestli se z nich dokáže poučit. A tak se ptám, dokáže se naše hnutí poučit z chyb, který dělali ty před náma nebo skončíme tak jako oni? Nechci bejt špatnym prorokem, ale bohužel, zatím to vypadá, že ne. Je mi k smíchu člověk co se považuje za punka jenom pro svoje číro, který si stejně postaví akorát tak na koncert, má na každý půlce prdele nášivku Anarchy, či iritující protifašistickou placku a na krku houpající se visací zámek. V duchu DIY si starý, otrhaný džíny rozřeže žiletkou a na kolínka si spínákem připne další dvě nášivky. Kdyby si aspoň dotyčný dal tu práci a ty nášivky přišil, či kalhoty alespoň trochu upravil podle své vize, ale rozřezat starý kalhoty a spínákem na ně připnout nášivku dokáže každej magor. Takto „punkově vytuněn“, samozřejmě nezapomínající na desetidírkové boty značky steel a starou disko džínovou bundu po otci, jenž vymetal disko kluby na konci 80-tých let, taktéž naprosto originálně vytuněnou stylem pět nášivek a pár čmáranic fixem či propiskou (nesmí chybět No Future!), vyrazí do nejzapadlejší knajpy ve městě. Vybaven stylovými cigaretami značky start a lahvovým pivem z pivovaru braník (nezapomíná na to, že cesta bude dlouhá a mohli by mu dojít tekutiny), jež při příchodu k hospodě zahodí kamsi do dáli, nedbaje na recyklaci či podobnou „pičovinu“, vchází do putyky. Uvnitř se s kamarády z hnutí skins a pár punks opije do němoty, ač velký odpůrce marihuany vykouří dvě brka a namíří si to zpět k domovu. Přijde domů, kde se pobleje a de spát. Další den se toto opakuje, s tím rozdílem, že v klubu hraje některá předrevoluční ovšem už dávno neaktuální kapela, co těží ze své staré slávy. Po nich nastoupí mladá kapela s potenciálem, ovšem tu už není schopen vnímat. A navíc, co by řekli ostatní, kdyby poslouchal punkáče bez číra a těžkejch bot. Při cestě domů se stihne dvakrát poprat, jednou s partou hoperů a podruhé s podobnou partou, která si to kráčí z diska (neberte to jako vyzdvihování diskantů). Nastane všední den a klučina je značně zpruzen docházením do budovy jménem Střední odborné učiliště. Vždyť škola je jenom pro blbý! Přes tejden zajde za kamarádama na nádraží, to sou taky kluci s čírama za peníze, co dostal od rodičů jim koupí krabicáka v domění, že ho kluci budou brát. Vše v duchu hesla No Future, bez zbytečného přemejšlení o jeho smyslu.

Jestli bude punk pokračovat stylem absolutní ortodoxe a netolerance, chlastem a anarchií, nemá šanci přežít a nemá šanci na vývoj. Změnit pohodlnost a zavedený pořádky je těžký, ale jestli se to nepovede, nemá punk šanci rozvinout svoje možnosti a to by byla obrovská škoda.