Punk.cz - o punku u nás i ve světě

 

Jeden článek o Rancid už tu je, proto tohle nebude jejich bio, ale spíš pár zajímavostí z různých interview. O jejich projektech sem dám historii, i když ta je taky poskládaná hlavně z originál rozhovorů, abyste to měli z první ruky, a protože mě nebaví přepisovat něco, co už někde česky je, navíc, přímo ze zdroje je to vždycky nejlepší. Dám sem pár odkazů na video ke každé kapele, (ne)chápu, že každého třeba jejich projekty neberou a nechcete s tim trávit mládí, ale koukněte na to, litovat nebudete. Vyblbla jsem se s tím hlavně proto, že nechápu jisté typy, kteří mají šílenou potřebu řešit, co je punkový. Rancid jsou pro ně zaprodaní pozéři, když se jich zeptám, co si myslí třeba o GBH, že jsou super a co řikaj na to, že GBH Rancid od začátku podporují, vystupovali s nima, svojí poslední desku Perfume and Piss vydali na jejich labelu (Lars se taky podílel na mixování tohohle alba), nebo že oni i GBH byli na mtv… Nehledě na to, že Rancid jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel a jako respektuji jiný názor, ale jenom dokud někdo nevypustí, že jsou to pozéři…

 

Nejhorší na tom je, že těmto jedincům Rancid nevadí kvůli hudbě, ale pro samé blbiny typu, že podepsali s Warner Bros (aby v tomhle bylo jasno, to se týká jenom alba Indestructible a všechno, co Warner udělal, byla distibuce tohoto alba a jeho propagace v zahraničí. Vydané je ale pořád na Hellcatu), nebo, že se v jejich klipu Fall Back Down objevil někdo z Good Charlotte a Kelly Osborne, že Tim hraje v Transplants s Barkerem z Blink, že s Pink napsal několik písniček na její album apod.

Mě taky nezajímají kapely typu Blink, ale proto, co hrají, ne s kým se kamarádí! Tím nechci říct, že když někdo bude hrát super, ale bude to kretén, co se na tom jen přiživuje, že ho budu uznávat, ale to, že spolupracovali s Good C., Stefani, Pink,… neznamená, že patří do stejného pytle. Copak vy se bavíte jenom s pankáči a posloucháte jenom punk? Jako, fakt nechápu, když mi někdo řekne, že spoluprací třeba s Pink to Tim Armstrong přehnal. Někde k tomu řekl, že punk je jeho favorizovaný styl, jeho život, ale rád spolupracuje i s umělci jiných žánrů. Fakt na tom i z nezaujatého pohledu nevidim nic špatného. A ještě k tomu Warneru, jasně, že za tím byly prachy, ale ono mít vlastní studio, label, který vydává i nové kapely, stojí hodně, když nechcete zkrachovat jako spousta jiných (navíc, když si to dáte do souvislostí, to bylo po albu Rancid z r.2000, které nemělo zdaleka takový úspěch, jako právě Indestructible). To je právě to, že Rancid dávají spoustu prachů do labelu, nových kapel, studia a ne, aby si žili na vysoké noze.

 

 

 

RANCID A G.B.H.

GBH se s Rancid, konkrétně s Larsem, potkali už dávno.

Colin Abrahall (GBH): „Když mu bylo 11, přišel se podívat na náš koncert v San Franciscu. Byl to takovej malej otravnej kluk pod pódiem, co se mě ptal, jestli může něco zazpívat. Tak jsem mu dal mikrák a on spustil Sick Boy - znal nazpaměť celej text. A koukněte se na něj teď!“

Taky Tim s Larsem se prvně potkali na jejich koncertě.

Když byli později GBH bez labelu, Colin poslal Larsovi demo, ten ho pustil Timovi, a tak se dostali ke smlouvě s Hellcat. A pořád jsou hodně dobří kámoši. V Británii GBH několikrát předskakovali před Rancid, což je trochu paradox.

Colin: „Nejdřív jsme je ovlivnili my, teď zas oni ovlivňujou nás.“

Před pár lety dal Matt Freeman Rossu Lomasovi (basák GBH) baskytaru, jako výraz muzikantskýho respektu.

 

RANCID A DALŠÍ LEGENDY

Hráli taky třeba s Iggy Popem, nebo Ramones, mluvilo se i o obnově Clash a jejich turné s Rancid (i když z původní sestavy jen se Simononem a Jonesem), na Hellcatu vyšly alba Joe Strummera and the Mescaleros:

„Hráli jste s Ramones na jejich posledním koncertě a Tim vydal poslední 3 alba Joe Strummera. Jaký to bylo, mít přímej kontakt s takovýma legendama?“

Tim: „Jak bysme byli v prdeli, kdyby Joey Ramone řek, že nás nemá  rád a že stojíme za hovno. To bych brečel. Byl bych 29-ti letej dospělej chlap a brečel Larsovi v náručí.“

Lars: „Utěšoval bych ho, ale řval bych stejně strašně.“

Tim: „Ramones to nemuseli dělat, ale vřele nás přijali. To samý Joe Strummer, kurva, super zážitek!“

Lars Frederiksen byl v r. 1991 načas členem UK Subs:

Lars: „První deska, co jsem si kdy koupil, bylo album UK Subs – mých oblíbenců. Jednou jsme jim s bejvalou kapelou předskakovali a já pak skončil na pivu s Charliem Harperem. Řek mi, že zrovna sháněj kytaristu. Tak jsem mu ze srandy odpověděl, že bych to chtěl bejt já. Druhej den ráno mi volal a ptal se, kde doprdele jsem: "Proč nejsi v Oaklandu? Máme tu koncert!" Za hodinu jsem tam byl. Charlie byl pro mě jako táta. Pořád ho mám rád a vždycky, když jsem v Anglii, za ním zajdu.“

 

ZA BUBNY

V r. 2006 se kapelu rozhodl po 15-ti letech opustit Brett Reed. Rancid se s ním rozešli v dobrém, odešel, protože prostě chtěl. Zato Brandona Steineckerta, který Bretta nahradil, Used vyhodili, ne proto, že by špatně bubnoval, ale jak sám řekl, protože je jinej - ženatej, v životě se nedotk drog ani alkoholu a turné pro něj znamenají odehrát dobré koncerty, ne párty jako pro zbytek Used. Chtěli někoho, kdo je víc jako oni. Jejich chyba. Ovšem Brandona to vzalo tolik, že už nechtěl dál profesionálně hrát, Used byli jeho počin, dal je dohromady, pojmenoval,…

No ale 2 měsíce nato mluvil s Rancid po jejich koncertě, jednou ze svých nejoblíbenějších kapel, kteří ho podpořili, aby nepřestal bubnovat, že je skvělej bicman. A za pár dní mu Tim zavolal, že Brett právě opouští Rancid, jestli by ho nenahradil na turné po Anglii. A zbytek je jasný - krátce poté oficiálně oznámili, že ho vítají ve své Rancid rodině.

To byl malý výcuc zajímavostí, teď už hlavně něco o vedlejších projektech:

 

THE TRANSPLANTS

1999-současnost

Styl: Punk, rap, rock

Členové:

Tim Armstrong (zpěv, kytara, baskytara, klávesy, syntetizér)

Skinhead Rob (zpěv)

Travis Barker (bicí)

(Živě vystupují i s dalšími umělci, občas třeba s Mattem Freemanem)

Diskografie:

Alba:

2002 – Transplants

2005 – Haunted Cities

2005 – Haunted Cities : Screwed and Chopped

Singly:

2002 – Diamonds and Guns

2003 – D.J. D.J.

2003 – Tall Cans in the Air

 

Transplants založili v prosinci 1999 Tim Armstrong a Rob Aston (kterého Tim přejmenoval na Skinhead Roba).

Rob: „Právě jsem se přestěhoval do Los Angeles a jen tak se poflakoval s Timem, když mi přehrál pár melodií, který složil ve svým studiu. Bylo to úžasný, nic podobnýho jsem nikdy předtim neslyšel. Zeptal se mě, jestli bych k tomu napsal text, a já bez váhání řek, že jo. Ale fakticky jsem z toho byl posranej strachy, protože nikdy předtím jsem v kapele nebyl, nemluvě o tom, že jsem dělal s Timem Armstrongem z Rancid. Abych to zkrátil, nahrávali jsme pak kdykoli byl čas a dávali do toho všechno. Ale něco tomu pořád chybělo. Tim hrál sám na všechny nástroje, ale bicí obstarávali samplery a loopy. Došlo nám, že potřebujem bubeníka, a to toho nejlepšího, kterýho můžem mít. Tak jsme zavolali Travisu Barkerovi a jakmile jsme mu to navrhli, vzal to dřív, než slyšel jakýkoli songy (taky kdo by nešel do čehokoli s Armstrongem - autor.pozn.). Travis přišel do studia a veškerý bicí party nahrál za 5 hodin a to je vlastně celej příběh. Teď máme venku desku, na kterou jsme fakt hrdý.

 

Texty maj širokej záběr témat, od vraždy (Quick Death), přes konec lásky (Sad But True) ke krachu přátelství (We Trusted You), psali jsme zkrátka texty, o kterých si myslim, že s většinou z nich se může každej ztotožnit.“

A POET’S LIFE

Sólové album Tima Armstronga, které vyšlo v r.2007 a vzniklo ve spolupráci s vynikající ska reggae kapelou The Aggrolites, všechny texty ale napsal Tim. Původně mělo být jen zdarma ke stáhnutí na netu, později bylo oznámeno, že vyjde navíc i na lp a cd. Album nakonec vyšlo i s dvd obsahující klip ke každé písničce (najdete je na Hellcat stránkách youtube).

Hodně písniček z tohohle alba je ovlivněno Timovým rozvodem s Brody, proto je občas dost posmutnělý. Každopádně je to ale výborné album, hodně působivé, prolínající několik žánrů, hlavně ale reggae a ska.

Krátce o Hellcat Records, Timově labelu. Je to odnož Epitaph Records, které patří Brettu Gurewitzovi, blízkému kámošiRancid z Bad Religion.

Na Hellcatu vyšly nejen 3 naprosto nejlepší kapely (fajn, pro mě) GBH, Rancid a Street Dogs, ale i další skvělé bandy - Distillers (kapely typu Vice Squad jsou prostě moc jemné, Beki je fajn, ale nedokáže do toho dát to, co třeba Brody), Dropkick Murphys, The Aggrolites, Left Alone, Joe Strummer & The Mescaleros, The Unseen, Nekromantix, The Slackers, Societys Parasites, Static Thought, Westbound Train, Time Again,… a samozřejmě všechny Rancid projekty.

Tim má na kontě i režírování, produkování, účinkování v pár filmech (Larry is Dead, Live Freaky! Die Freaky!, The Heart Is Deceitful Above All Things, Svengali, Punk‘s Not Dead, Give ‘Em The Boot, Too Tough To Die (Tribute Johnnymu Ramonovi), Etienne!, One Nine Nine Four,… - něco z toho najdete na youtube), dál taky malby, kresby, fotky, pár písniček na soundtracky,…

Závěrem k tomu, Tim Armstrong udělal a dělá pro punk mnohem víc, než většina punků, jestli zas někde uslyšim, že je to pozér, tak si dotyčný něco vyslechne. Jako, fakt mě nebaví řešit, co je a co není dost punk, ale když někdo vypustí takovouhle sračku, nejde to přejít.

 

LARS FREDERIKSEN AND THE BASTARDS

2000-současnost

Styl: street punk

Členové:

Lars Frederiksen – zpěv a hlavní kytara

Unknown Bastard (vl. jm. Gordy Carbone) – zpěv

Big Jay Bastard (vl. jm. Jason Woods) – basa

Craig Leg – rytmická kytara, zpěv

Skatty Punk Rock (vl. jm. Scott Abels) – bicí

Diskografie:

Alba:

2001 - Lars Frederiksen and the Bastards

2004 - Viking

Larsova bokovka, kterou začal s Timem Armstrongem, který přišel s nápadem napsat songy o Larsovi a jeho kámoši Benovi (kteří spolu vyrůstali v Kalifornii). Kapela tvořena Larsovými kumpány z gangu pak tyhle kousky nahrála na své 1. album Lars Frederiksen and the Bastards a doplnila o covery To Have And To Have Not od Billyho Bragge a Leaving Here od Holland–Dozier–Holland (kterou předělali i Larsovi velký oblíbenci Motörhead).

Texty z obou alb jsou většinou o chlastu, drogách, sexu, prostitutkách, gangech a pouličním životě.

Lars a Tim si později po Rancid Indestructible turné prodloužili pobyt v Japonsku a v Tokyjském studiu nahráli demo k zatím poslednímu albu Viking. Produkoval ho Tim, který taky nafotil všechny fotky z obalu.

Obě alba vynikají především Larsovým nezaměnitelným burcujícím naléhavým zpěvem, který bez debat patří k těm nejlepším vůbec.

DEVIL’S BRIGADE

2000 – současnost

Styl: Punk, psychobilly

Členové:

Matt Freeman (hlavní vokály, basa)

Tim Armstrong (kytara, zpěv)

DJ Bonebrake (bicí)

Brett Reed (bicí – 2000-2005)

(To je nahrávací sestava, živě s někým z nich Matt vystupuje hodně výjimečně, vlastně si pamatuju jenom s Timem něco)

Diskografie:

Album:

2010 - Devil‘s Brigade

Singly:

2003 - Stalingrad

2003 - Psychos All Around Me

2005 - Vampire Girl

Vedlejšák Matta Freemana, který počal v roce 2000, když s Timem psal songy v přestávkách mezi turné Rancid. Vzniklo z toho několik EP a pár skladeb na Hellcat kompilaci Give ‘Em The Boot, ale když pak Rancid začli znovu koncertovat a nahrávat, šel projekt k ledu. Až po letech, kdy si Rancid dávali pauzu od Let the Dominoes Fall turné, se Matt rozhodl projekt obnovit s novým studiovým albem. „Původní myšlenka byla, udělat z týhle nahrávky muzikál,“ říká Freeman. „Tim se všemožně zaobíral nápadem, udělat muzikál o výstavbě mostu Golden Gate Bridge. Měl pro to název Half Way To Hell Club. Bylo to založený na mostních dělnících, kteří z Golden Gate během budování spadli, ale naštěstí dopadli do záchranné sítě pod sebou. Vyrostli jsme v East Bay s pohledem na ten most, vždycky byl součástí našich životů. Šest z těchto songů skončilo na albu Devil’s Brigade a zbytek jsou původní skladby z prvního dema, který se nám zdálo pořád dobrý, proto jsme je nahráli znova s lepším zvukem.“

Počátkem roku 2010 šli pak Matt a Tim do studia s DJem Bonebrakem, bubeníkem vlivné punkové kapely X, a nahráli 12 songů, které vyčnívají především Mattovým charakteristickým vrčivým chraplákem a úžasnou basou, která září skrz našláplý punkový skladby jako I’m Moving Through, Who’s Gonna Save Your Now a My Own Man Now. „Ve studiu byla úžasná atmosféra“, dodává Matt. „Album má opravdovej život a uvolněnou atmosféru. Uvolněnou v dobrým slova smyslu. Timův kytarovej styl se skvěle prolíná s bicíma a vůbec všechno skvěle klaplo hodně rychle. Užili jsme si během toho spoustu srandy.“

 

OPERATION IVY

1987-1989

Styl: ska-core (mix hardcoru, punku a ska)

Členové:

Lint (Timova přezdívka, kterou chytnul v Op.Ivy, ale používá ji pořád; zpěv, kytara)

Matt McCall (Mattův nick; basa, doprov.vokály)

Jesse Michaels (zpěv)

Hujuku Girl (pravým jménem Dave Mello; bicí, doprov. vokály)

Diskografie:

1988 - Hectic (EP)

1989 - Energy (LP)

Původní kapela Tima Armstronga a Matta Freemana. Jedna z vůbec prvních kapel, která kombinovala ska s punkem a hardcorem, průlomová kapela, kterou je prostě hřích neznat. Knowledge je geniální song.

 

Pojmenovali se Operation Ivy, aby upozornili na sérii nukleárních testů, které Američani v r. 1952 prováděli právě pod názvem Operation Ivy, ale předtím i potom jen pod jinými názvy. Jejich texty byly mnohem inteligentnější a propracovanější, než u jiných podobných kapel, řada dalších skupin ještě dlouho po jejich rozpadu hrála jejich covery (The Long Beach Dub Allstars, Reel Big Fish, Blue Meanies, Area-7, Buck-O-Nine, No Trigger a další), nemluvě o vlivu na bezpočet jiných. Nebudu se o nich rozepisovat, protože by to vyšlo na článek zvlášť a je mi jasné, že většina by to tu nedočetla, ale jestli jste je někdo neslyšel, rozhodně to napravte.

Před Rancid, u některých kapel ještě i před Op.Ivy, Tim a Matt působili v bandech Basic Radio, Downfall a Shaken 69 .

Závěrem, nevadí mi, když někdo poslouchá něco, co mě vůbec nezajímá, ale co fakt nemůžu vystát, když skupina zmrdů mlátí punkáče a „punkeři“ kolem projdou a nic neudělaj! Jo, to jsou praví andáčoví punkeři, hlavně, když pak někomu dají jen tak přes hubu a myslí si, jak tohle je drsný a sexy. Punku zdar a neřešte kraviny.

Dole v odkazech ještě máte pár vybraných Rancid ukázek (Time Bomb, The Brothels............), ale samozřejmě spousta dalších songů a hlavně celý koncerty jsou luxusnickej požitek, to bychom tu byli dlouho.

A poslední poznámka, kdyby to někdo ještě nevěděl, v září se Rancid chystaj nahrát nový album po tom, co dojedou letní turné, jak řekli, vždycky je pro ně nejlepší jít z pódií rovnou do studia, pomáhá jim to zachytit energii z koncertů na desku. A v roce 2012 maj 20-ti leté výročí, na které plánují celosvětové turné, tož se jich snad dočkáme, aspoň někde poblíž (a snad ne s Blink, když s nimi jedou letos, ale ono je to nakonec jedno s kým, hlavně aby už to bylo).