Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Můj život svým způsobem ovlivnily dvě punkové kapely, Sex Pistols a Warsaw, z nichž se později stali Joy Division. Jestli punk můžeme zkráceně označit jako «No future!», tak obě dvě formace tímto heslem skutečně žily a na nic si nehrály, proklamovanou destrukci dotáhly až do opravdového konce.

Joy Division se dali dohromady někdy v roce 1977 poté, co se potkali na koncertu Sex Pistols. Brzy nahráli první demo, klasický garážový punk, které vyšlo o deset let později jako bonus na desce Warsaw. Osobně ji považuji za jejich nejlepší věc, protože zvuk je mnohem drsnější, než na dalších deskách. O pár měsíců později natočili EP «An Ideal For Living» se čtyřmi kousky, ve kterých sice ještě zůstávají punkovou kapelou, ale už začínají vytvářet nový hudební styl, který je později charakterizoval. Kvůli obalu EP, který vám přikládám, se v médiích rozpoutala polemika o tom, jestli jsou Joy Division neonacistická kapela, nebo ne. Přestože tehdejší image muzikantů a dokonce i název souboru by tomu mohl napovídat, neboť Joy Division byly vlastně bordely v koncentračních táborech národně socialistického Německa, ve kterých vybrané vězenkyně rozptylovaly příslušníky SS, jsem přesvědčen o tom, že se jednalo o pouhou provokaci.

Kapela začala pravidelně koncertovat jako předskokani Buzzcoks, ale vzhledem k tomu, že je naprosto zastínili, tak z toho nakonec sešlo. V roce 1978 nahráli desku pro gramofonovou firmu RCA. Producent však nechal přidat do závěrečného mixu syntetizéry bez vědomí hudebníků, načež Joy Division odstupují od smlouvy a deska nevyšla, respektive vyšla, ale později jako Warsaw. Ještě ve stejném roce podepsali smlouvu s právě vznikající nezávislou společností Factory a vydali dvě věci na kompilaci punkových kapel, kterou Factory začala svou kariéru. O rok později vydávají desku «Unknow pleasures» a Ian Curtis, zpěvák, se stal obětí epileptického záchvatu před jedním z koncertů. Kapela pokračuje dál, přestože nervně psychopatický projev zpěváka, který ze sebe na koncertech vydává maximum, občas končí epileptickým záchvatem přímo na scéně. Během jednoho z koncertů v Belgii se Ian zamiloval do novinářky Annick Honoré, což ještě více komplikuje i tak nejednoduchou situaci. Právě se mu a jeho ženě narodila malá holčička. Následuje první z pokusů o sebevraždu, Ian si podřezal žíly, ale pro tentokrát přežil.

V roce 1980 Joy Division nahrávají desku «Closer» a připravují se na turné po USA. Na jednom z koncertů, kde hráli před Stranglers, Ian opět tančí jak šílenec, skladba skončila, ale Ian sebou neustále zmítal, opět se ho zmocnil epileptický záchvat. O pár dní později se pokusil o druhou sebevraždu, i tentokrát se mu nepovedla. Většina dalších koncertů byla zrušena, Deborah, jeho žena, dává žádost o rozvod. Večer před odjezdem na americké turné Ian naposledy navštívil svou ženu, po dlouhé diskuzi ji nakonec požádal, jestli by nemohla přespat u svých rodičů, čemuž Deborah vyhověla. Ian shlédl jeden z depresivních filmů od Wernera Herzoga, celou noc bez přestání poslouchal album Idiot od Davida Bowieho, napsal ženě dopis na rozloučenou a nad ránem se oběsil v kuchyni.

Na troskách Joy Division vznikla kapela New Order, to už je však jiná historie a jiný hudební styl. Ukázky z koncertů a klipů Joy Division můžete najít na youtube.com. Do kin právě přišel film mapující život Iana Curtise, jmenuje se «Control».

autor: Mrtvola