Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Hudba má jednu ohromnou vlastnost. Dokáže frontálně útočit na vaše pudy a zároveň okamžitě vyvolat nejrůznější reakce z kompletní nabídky jdoucí od všeobjímající pravdy-lásky, až po nenávist a totální depresi. Je celkem jasné, že žádné jiné umění v sobě nemá tak mocnou sílu. Ještě jsem neviděl týpka v kvádru, který by najednou začal vyrážet chaotické shluky slov typu FUCK THE SYSTEM a zuřivě mlátil hlavou do zdi při pohledu na nějaký obraz, nebo zběsile skákal pogo během četby sbírky moderní poezie

Hudba spojená s tancem v sobě má něco mystického a v určitých okamžicích může přerůst do stavu, jenž připomíná pohanský rituál. Jako, doufám, že víte, o čem mluvím, - - - ne? Určitě jste si už při pogu minimálně jednou rozbili rypák, pokud ta divoká sebedestrukce spojená s externí kanalizací přebytečné energie neskončila ještě hůře. Hudba v sobě může nést jak pozitivní, tak negativní poselství. Dnes se vám pokusím přiblížit její temnou stránku balancující na těžko postižitelné hranici mezi biblickým peklem a rájem. Ale dost už bylo keců, článek se bude zabývat industriální partou Aesthetic Meat Front. Není to sice žádný punk, to je pravda, ale zato docela hustý underground.

No a tak zatímco nekorunovaný král českého pornofolku Záviš zpívá o lidech, co žerou psy, tato banda z Kalifornie zvířata zařezává na pódiu, přičemž se všichni v kapele pomažou krví a chrastí na různé předměty, no a zpěvák se při tom houpe do rytmu pověšený na stropě na lanech se železnými háky, které má zapíchlé v zádech. Nejedná se však o žádný brutální bezmyšlenkový masakr, rituální oběť a hudebně vizuální zážitek z koncertu pomáhá jak muzikantům, tak jejim fans v trnité cestě za duchovním poznáním sebe sama, nebo co. Asi jako pyromanům z hnutí za práva zvířat, kteří patrně zakoušejí standardním Pepou Novákem (jako jsem i já) nepoznané slasti při pohledu na řeznictví v plamenech.

Tvorba AMF vychází z temného experimentálního industriálu, i když třeba oproti takovým Neoterrik Research, MZ 412, či posledním opusům z dílny Raison d'Etre a jiných podobných seskupení ještě používá klasické postupy. Jednotlivé songy jsou totiž postaveny i na zpěvu, dá-li se tak nazvat projev zakladatele projektu Luise Fleischauera, chlápka, který se narodil v bývalé NDR a teď prožívá americký zlý sen, jak se můžete dočíst na jejich stránkách. Nemá cenu, abych tady něco dál rozebíral o tom, jaké pocity ve mně jejich tvorba vyvolává, mrkněte se na jejich profil na MySpace.com a uvidíte, o co vlastně jde.

Luis Fleischauer je opravdovým renezančním člověkem a jeho umělecké kreace se neomezují pouze na hudbu a body art, dělá také sochy a věnuje se módnímu návrhářství. Je to jasné. Vzhledem k tomu, že nežije na evropském kontinentě, kde se o každého občana postará všeobjímající sociální stát, ale v drsné výspě liberalismu a globalizace, tedy v USA, nezbývá mu, než se něčím živit. Nemám o něj strach, určitě nezemře hlady a zimou pod mostem choulící se v kartounové krabici. Jestli nevěříte, tak se podívejte na jeho kolekce nejrůznějších korzetů a jiných módních doplňků pro nekonvenční dámy a pány z alternativní scény. Nebo ještě lépe, hned si něco kupte a podpořte rozvoj undergroundu.

Pak už vám nezbyde nic jiného, než se nasoukat se do černého AMF korzetu, černého koženého AMF kiltu a odletět prvním letadlem na pravou punkovou NO FUTURE pláž s černým AMF pískem sopečného původu (nejbližší se nachází na ostrově Tenerif), popíjet hořké černé pivo typu Guiness a čekat na ten osvobozující okamžik, kdy konečně vybuchne monumentální sopka Teide. Čímž se jednou provždy přeruší vzájemná kopulace všudypřítomných ještěrek a skončí vaše tísnivá nechuť k životu na tomto nespravedlivém světě, neboť celý ostrov bude během několika málo sekund rozmetán na miliardy mikroskopických částic. - - - - - - - - DESTROY!