Punk.cz - o punku u nás i ve světě

K textům dodejme, že od začátku existence skupiny vystihovaly a reagovaly na společenské nálady v Rusku v 90. letech, které tehdy ovlivňovala hlavně politická, ekonomická a ekologická situace, jež se tehdy nevyvíjela zrovna růžově. Na počátku 90. let se dostává k moci Boris Jelcin, který se musí vypořádat se vzpourou opozice, jež hrozí státním převratem. Neváhá použít tanky a dává střílet na Státní dumu (parlament). Začíná se hroutit ekonomika, nastupuje inflace rublu, mezi lidmi vzniká dodnes nepřekonaná propast: chudí – bohatí, rozvíjí se mafiánské podsvětí, černý trh, vraždy na objednávku, apod. V polovině 90. let (1994) začíná válka v Čečensku a po jejím konci (1996) se po krátkém příměří tato válka rozhoří plnou silou znovu (od r. 1999 trvá vpodstatě dodnes). Navíc být punkem v Rusku v té době (ale i dnes) znamená mít neustále problémy nejen doma, ve škole a s policií, ale i na ulici s většinou lidí. Mladí lidé zpracovaní televizí, pozlátkem a sny o bohatství, jehož nikdy nedosáhnou, se mstí a často si své komplexy vybíjí na punkerech a jiných alternativně vyhlížejících lidech. K tomu, aby vás týpci v šusťákovce nazvali „pedofilem“ nebo „buznou“, dali vám facku, popřípadě i něco šlohli, stačí mít jen dlouhé vlasy.

Do písní se tak promítají témata války ( „Ne doverjaj voennym“ - „Nedůvěřuj vojákům“), zkorumpované a prázdné politiky (Mertvyj politik“ - „Mrtvý politik“, „Ne golosuj“ - „Nevol“), atomového zbrojení a strachu z radiace (např. „Atomnaja romantika“ „Atomová romantika“, „Jadernyj vzryv“ - „Jaderný výbuch“), síly peněz, které jsou vlastně zbytečné („Žizň – eto tovar“ - „Život je zboží“, „Rabotejšn úplný degradejšn“) a podobně. K tomu se přidávají často myšlenky na smrt, téma holocaustu a zločinů nacizmu („Kristall nacht“, „Majdanek“), hřbitovního prostředí, utrpení („Průmysl smrti“, „Kolumbárium“). Kolem těchto témat zároveň neustále krouží černý havran deziluzí, depresí, nechuti, vzteku a zmatku. Tyto nálady ale nejsou vyloženě nihilistické, právě naopak, vstupuje do nich černý humor a nadsázka, ironie a sarkasmus (hlavně: „Pěsenka pivnogo panka“ - „Píseň pivního punkera“, „Poljot v musorprovod“ - „Let do odpadní roury“ – ale jsou cítit i v mnoha ostatních písních).

 

S nástupem nového tisíciletí se postupně mění částečně i obsah písní, k dřívějším tématům se přidávají nová. Hudba už není tolik syrová, nezní tolik prostředím zkušebny, ale víc studiovým soundem. Celkově je hutnější a je vidět i přes časté personální změny, že se hudebníci zlepšují i po profesionálníní stránce , kytarová sóla jsou složitější, bubny rychlejší, skoro až vražedná dvojšlapka dělá svoje. Co se týče obsahu textů, je vidět více „optimismu“, respektive stávají se veselejšími díky množství ironie a sarkasmů (např.: „90-60-90“, „Povessja - dokaži vsem, čto ty slab“ - „Oběs se, dokaž všem, že jsi slabý“). A hlavně se objevuje celoživotní téma Ruslana, což je velkoměsto a s ním spojené atributy a futuristické vize, jako jsou automatizace, svět robotů, mrakodrapů, industrializace, mechanizace, technika vůbec a život mezi tím vším („Megacity“, „Fotorobot“, „Robot – raj“, „Moscow city“ aj.) Ruslan sám zakládá vedlejší projekt kyberpunkový Toxigen, což jsou většinou elektronické covery skupiny „Purgen“. To se podepisuje i na formální stránce jejich vizáže, občas vystupovali v maskách, kuklách a podobně, hráli s bandou se sadomaso vizáží „Čudo-judo“ http://www.myspace.com/chudoyudo. Mezi to vstupuje čím dál víc antikonzumerizmus („FcDonalds“, „Reinkarnace“, „Zavisimost“ - „Závislost“, „Dobej roditelej“ - „Doraz rodiče“, „90-60-90“), kritika spořádaného života („Ty tak chotělas stať“ - „Tolik ses chtěla stát“) aj.

Vlastní doplňující úvaha Bazarova k textům punk gangu Purgen

Překlad několika textů i s pokusem o rým:

Tolik ses chtěla stát (Ty tak chotělas stať)

Tolik ses chtěla stát

Veselou, chtěnou, oblíbenou,

Že jsi přestala spát,

Chceš mít jen rodinku šťastnou.

No, tak dělej, honem do toho,

Hledej sobě mužské tělo,

Odhoď svý nepotřebný pochyby,

Věř jen instinktu rozmnožování.

A tak přišel ten čas,

Našla sis borce jak fík

K radnici ho vzalas,

Stvořit článek společnosti.

Svatba byla bezva,

Od půlky o ní nic nevíš,

Prachy tekly zhusta,

Otec zmizel, když viděl ten dluh.

A líbánky byly,

Jakýsi až příliš krátký.

Toho tvýho nebavíš

Dítě pláče, ty pereš plínky.

Muž na tebe řve,

Říká ti: „Skoč pro pivo.“

Rychle tě tam žene,

Vždyť je to samec smyslný.

 

Industrie smrti (Industria smerti)

Hej ty, ty, poslouchej,

Jak jsou hnusný všechny duše,

Tady ti tak prostě

Nepoloží věneček.

Tak jsi náhle zemřel,

A vůbec jsi nepomyslel,

Že industrie smrti

Vydělává na smrti.

Ref.:

Pro industrii smrti jsi klient budoucí,

A lidi umírají, vždyť jsme smrtelní.

Vydělává dvakrát ta industrie smrti,

na tobě i na mně si zvedá ceny.

Hej, hej, lala...

Lidi v smutku nekoukaj na prachy

A jejich úspory jdou do kapsy

Jiných lidí, těch kteří vždy

Prodají svou duši za prachy navždy,

Kteří pracují na úřadě v pohřebnictví,

V účtárně márnice a dávno v krematoriích.

A tohle vše se dá pojmenovat jedním

Industrie smrti je byznys pro čuráky!

Ref.:

Pro industriil smrti jsi klient budoucí,

A lidi umírají, vždyť jsme smrtelní.

Vydělává dvakrát ta industrie smrti,

na tobě i na mně si zvedá ceny.

Hej, hej, lala...

Australopitéci jdou (Avstralopitěki idut)

Australopitéci už jdou,

Přičemž se šíří tam i tu,

Jsou všežraví a zruční

A daleko oni půjdou.

Bylo jich okolo desíti,

To byli ještě slabí,

Na ně tam útočily kočky

A dravá zvěř z temnoty.

Potom jich bylo přes sta

A skupiny obsadily místa,

To už jich je víc jak tisícovka.

A Afrika se jim zdá těsná.

Tak šli přes kontinenty,

Vydali se i na řeky,

Klima jim zevnějšek měnilo,

Všechno tohle zvíře zvládalo.

Deset se změní v stovku,

Sta změní se v tisícovku,

Tisíce mění se v milióny.

Nad vším převzali dohled:

Zvířata, zemi i oheň,

A když si postavili zámky,

Už byli skoro v pohodě.

No, lidi věčně měli málo,

A v hlavě jim nepřestávalo

Skenovat si informace,

A to pokrok pohánělo:

Elektrolampy sestrojovat,

Benzín z nafty získávat,

Kočáry vybavit motorem

A do štěpení atomu se dát.

Kam to všechno povede?

Vše pokvete nebo zemře?

Civilizaci sežere progres,

Nebo náš rozum zvládne proces.

Oběs se, dokaž všem, že jsi slabý (Povessja, dokaži vsem, čto ty slab)

No, pohni! Udělej to! Dokaž všem, že jsi slabý

Ještě jeden krok, jeden okamžik. Ať se žvanilové na čem přiživit mají.

Udělej dárek svým nepřátelům.

Obdaruj je tím, že už tu více nebudeš.

Vystraš náhodné chodce.

Donuť je zamyslet se nad osudem.

Že jsi strašně hustej, to si myslíš,,

když kontrolu nad sebou nemůžeš převzít

Nikomu tady nic nedokážeš

Ani když svůj život zaživa sežereš

A budeš v oprátce vypadat hloupě

Bačkory na dlaždici, jehla na stříkačce

Nechceš se se složitým osudem prát

Kéž by ti bylo lehčeji, chceš jen spát

Běž a kup si na ulici drogy

Šlehni si a kup si ketamin

Aby tě netrýznil duševní bol

Běž a oběs se, potřebuješ pokoj

Tvá přítelkyně milovaná

V potoku slz si bude představovat

Že jsi konečně zmizelý

Vysvobodil´s holku, sešel´s z cesty

Rodiče po několikáté pochopí

Nesmyslnost svého života

až budou dávat prachy

Zalitují, že nekoupí nábytkovou stěnu

A všichni za měsíc zapomenou, že jsi žil,

Co tě rozčilovalo, a kdo se ti líbil

No tak, dělej, provaz utáhni

Zruš problémy pohybem ruky