Punk.cz - o punku u nás i ve světě

VE DNE NA PLÁNÍCH ZOUFALSTVÍ, V NOCI VE MĚSTĚ ZATRACENÝCH

Je smutné pozorovat lidi,

když se prokousávají

zoufalstvím

a neví jak z něho ven.

Den jim začíná v pět

hodin ráno a končí

v devět večer,

kdy ulehají ke svým

polovičkám

a doufají že je ještě

milují.

Uprostřed spánku

je vzbudí děcko, které

chce nakrmit nebo přebalit

a trvá jim další dvě hodiny

než znovu usnou,

protože jsou příliš

zničení, než

aby s klidem usli.

Jsou v tranzu,

ze kterého není cesty ven.

Duše seřazené

na policích,

uzavřené v malých

hrníčcích

deset metrů pod hladinou

pro cizí potěšení.

Zoologická zahrada

plná utrpení a šílenství

pro kapku svobody,

kterou jim vždycky,

pokaždé ukradnou.

HAMPEJZ JAKO MANŽELSTVÍ

Někdy to přijde tak

náhle, až se to

člověku zdá

zasraně brzo.

Prostě mluvíš a

mluvíš a

jseš si jistej

že z toho něco

kápne, ale zárověň

zažíváš beznaděj

protože víš že

to nevydrží.

Nejde dělat více

věcí najednou.

Ještě se to

nikomu nepodařilo.

A nepodaří.

Budu je milovat

pořád

pro jejich hravou

rozvernost

plnou nezkrotných

pohybů s

gesty někoho, komu

koluje tělem

modrá krev,

ale zároveň vím

že to nikdy

nebude napořád.

Vše má svůj konec.

I ty.

I já.

Oba

dva

Na bílé posteli

ve tmě

potemnělé lampy

věčnosti

s údělem kudlanky

a trubce,

vždy opilí skutečností

svého ega.

Ach, drahá,

nemůžeme žít

pro sebe.

RADŠI BUDU NULA, ALE ZŮSTANU ČLOVĚKEM

Člověk je vražděn

každý den

neskutečným regimentem

tupců, mrtvol, eunuchů a idiotů,

které za celý den vidí

nebo potká.

Není jednoduché

se jim vyhnout.

Chce to zvláštní

druh umění.

Obdivuju schopnost mozku

se s tímhle vším vyrovnat.

Drtivá většina lidí ale

nemá mozky sdostatek výkonné,

aby ten celoživotní

nápor vydržely.

U někoho proběhne

výplach dříve,

u někoho později,

ale stejně u 90% lidí

proběhne.

U politiků probíhá většinou nejdřív,

potom následují umělci ve spolcích,

mladí zpěváci podepisující smlouvy,

budoucí otcové pracující na páse,

matky na mateřské dovolené s

časopisem "Maminky" v ruce,

knězové, řečníci, revolucionáři,

bankéři, úřednictvo, uklízečky,

prodavači, lidi ve fitness centru,

sportovci, hráči pokeru,

počítačoví maniaci,

televizní maniaci...

Je to hnusná ždímačka duší

podporovaná jimi samotnými

bez jejich vědomí.

Zástupy lidí nalitých

do formiček na cukroví

ozdobených marcipánem

a šlehačkou,

ze kterých se potom stávají

beznadějní alkoholici, feťáci,

neurotici, šílenci,

vrazi a sebevrazi,

mniši, zloději,

bezdomovci,

prezidenti, mučedníci,

žebráci, jeptišky,

jehovisti, hip-hopeři,

agesoři a kasteláni,

konzervatoristi, učitelé...

Celá eskapáda zoufalého

lidského pokolení.

Vysáté tělesné schránky

bez náznaku duše,

bez barvy očí

se strojenou chůzí.

Lidskost, tu jsme si nechali vzít,

můžeme si za to sami,

ale proč?

Proč?

Mikeho stránky