Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Brzy nad ránem...

"Ty neslyšíš ten mobil nebo co?‘" Probudil ho řev jeho matky. Šmátraje rukou pod postelí našel ten zvonící křáp bez tlačítek a snažil se propiskou zvednout hovor. "Ano?" řekl rozespale. "Kde jsi, ty bejku, dělej, vstávej, čekáme na tebe v autě před barákem!" Nechápaje co se děje, jaký je vlastně den, nestačil říct ani bů. Chvíli koukal sedě na posteli v trenýrkách, do blba. Zakroutil hlavou a odešel do koupelny. V zrcadle uviděl rozcuchaný odraz svého já a okamžitě strčil hlavu pod tekoucí kohoutek. "Do prdele! Vždyť jedem na fesťák!" Rozběhl se z koupelny. "Nech si ty poznámky laskavě" Křičí na něj matka koukajíc se na televizi a křupajíc brambůrky. "Jo, mami," odpověděl nevrle. "Už běžím, kluci!" Zvolal a rozrazil dveře od vchodu. "Vem si, prosím tě, něco na sebe!" snažila se navrhnout smějící se matka. Bohužel marně. Nazul glády a v trenýrkách doběhl k autu. "Jedém!" Mimochodem, tento chlapík vlastní přezdívku Škvarek. A jak tato přezdívka vznikla? Jednoho rána si stavěl číro s cigárem v hubě a aby byl rychleji připraven, škrtl v momentě, když stříkal lakem. Čemuž se nevyhnulo ani jeho obočí. Samozřejmě Máslič (takovej zmáslenej pankáč, kerej jednou zakop gládou o gládu a rozmáslil se na silnici), se toho hned chytl a od té doby se mu říká všude Škvarek. Takže v autě už byli kompletní. Škvarek, Máslič, Cyril (křestním Metoděj), slečna Nela a za volantem Pepa.

"Pěkný trenýrky, nějak nalehko, né?" optal se Metoděj, míchaje za jízdy víno s kolou.

"Hele hleď si svýho Cyrila, jo, poleješ mu hlaholici,"‘ vydechl Škvarek.

"Nechceš se ještě vrátit pro věci? Večer ti bude zima," podotkla starostlivě Nela.

"Seru na to, vole, sem pankáč."

"No, tak si polib prdel, debile!" odfrkla.

"Nehádejte se! Já mam ňáký věci v rezervě pro případ, že to opět udělá.." pohotově odvětil Pepa a zaobíral se tím, aby jel podle předpisů.

"Jako pokaždý, když někam jedem, coo?" Máslič ve výtlemu už trochu zmáslenej rumem. Z rádia bez displeje se ozývalo: "Pepík, Pepík, Pepík! Co chódí k nám do hospody."

Pepík, Pépík, Pepík! Hlídá véřejný záchody," dopěl tvrdým hlasem Cyril a domíchal houbu bez újmy na jeho rozkrok. Popíjeli, bavili se a Škvarek si jen v duchu snažil vzpomenout, zda je pondělí nebo pátek, a trochu litoval toho, že si nevzal ani svoje antifašistický ponožky koupený na Podpáře do tvrdých glád. Za chvíli zabral.

Probudil ho až Másličův smích, jenže nebyl slyšet motor. Auto stálo někde u lesa a venku si povídala partička u ohně. Škvarek položil spící Nelu opřenou o jeho rameno opatrně na sedačku, vystoupil a zamířil k ohni. Cyril zrovna vyprávěl historku ze střední, když byli na lyžáku nebo spíš blili?

"Mně se udělalo tak zle a šlo to tak rychle, že jsem ani neběžel do koupelny. Stačil jsem akorát vyházet věci ze šuplíku a vyklopil to tam. "

Jo, tak to buď rád, žes je tam zase nehodil zpátky, voe," dodal Máslič s úsměvem a loknul si zelený s Alpou.
"Hele? kdy dojedem na ten fesťák? Nebo to padlo?" ptal se Škvarek nechápavě.

"Uuuuáá! Chlapče, je neděle, kam bys jako chtěl ject?" odpověděl Pepa a v tu ránu mu zazvonil telefon.

"No, mami? Jo, já sem tady v ňákym Aquaparku. Plavky mam doma? Já vim, byl jsem na ostro, tak mě vyvedli. Ale neboj, zejtra zajdu k Vietnamců a nějaký si pořídim jo? Papa, pusu." dokončil hovor.

"To si děláš prdel, né?" Všichni vytlemení jak tlamy.

"Mno, co?‘ V klídku, Pepik. ‚To je úplně normální, dá si někdo kus buřta?" otázal se.

"No jasně," zachraptěla přicházející Nela.

"Já si nedám," Máslič nechutensky.

"By ses zeblil viď, nebo si snad hlídáš cholesterol?" dodala.

"Holčičko," řekl odborně. ‚Já sežeru úplně všeckno," ani nestačil domluvit, protože Cyril ho přerušil:

"Hele vosa!" a rozmáčkl ji steelkama o kámen.

"Ti ji zabalím do alobalu, aby se ti nezkazila, když je ti teď tak špatně," mluvil vážně a Škvarek už začal vosu motat do alobalu s tím, že ji ještě trochu připeče, aby byla křupavější.

"Vy ste hovada," na to Nela a plivla do ohně.

Toho dne se ještě stalo tolik věcí, že by se to sem ani nevešlo napsat. A pak se pětice zvěrstva odebrala ke spánku kolem ohýnku. Vytáhli spácáky z kufru auta, Pepik dal konečně nějaký hadry Škvarkovi, aby nespal jenom v těch trenkách a zvolal: "Zasraný pankáči! Dobrou noc!" Chvílema se ozývalo: "Drž hubu! Drž hubu a dobrou," a pak všichni splynuli s tichou přírodou..