Punk.cz - o punku u nás i ve světě

NAHATÝ UPROSTŘED SVĚTA

Žijeme své životy v utrpení a v bolesti.

Všichni z nás jsou otroci bolesti a

já jsem Spartakus.

Jsem Ježíš Kristus padající pod

tíhou svého kříže, jsem kočka

bez drápů, měsíc v novu, mlha,

co se rozplyne v dopoledním slunci,

auto bez baterie, alkoholik bez piva,

jsem kunda bez ptáka,

jsem pták bez hnízda,

bouřka bez deště, facka bez

cíle, hudba bez rytmu, popel bez

urny...

Upsal jsem svou prohnilou

duši ďáblu.

V životě jsem neměl moc

štěstí, a tak už s ním

nepočítám.

Můžu pouze čekat,

a taky že čekám,

čekám až se mi pod

okny mihne kosa a

Smrt zaklepe na dveře.

A já otevřu.

Proč taky ne?

Už mě nudí spouštět se

s pochybnými ženštinami.

Potřebuju víc.

V hloubi mé mysli

sedí můra a bolestivě

kouše.

Živí se mou myslí a den

co den roste.

Jako nula jsem začal a jako

nula i skončím, protože se

nedokážu smířit s nesmyslností

reality světa.

Chci víc než můžu dostat,

ale přitom chci hrozně málo.

A tak,

utápím svou duši v pivu

a jsem s ním nejlepší kamarád.

„Bude daleko hůř, než je.

A taky daleko líp. Já si počkám,“

řekl jednou jeden chytrý

člověk.

A já čekám.

Čekám a piju.

A čím déle čekám, tak

tím víc piju.

A čím víc piju, tak

tím je to čekání

nesnesitelnější.

Až zase někdy uvidím

její úsměv,

až zase někdy uslyším

její hlas,

až se zase někdy

obejmem,

budou tyhle krátké okamžiky

stát za víc, než můj

zkurvený

život.

Trvalo mi jedno pivo a

dvě cigarety, než jsem napsal

tuto báseň.

„Je 22 hodin“

hlásí moderátor v rádiu.

Dám si ještě čtyři

a budu čekat na zítřek...

O ČEM SE TI ZDÁLO TO ODPOLEDNE, KDYŽ SIS ZDŘÍMLA?

Byl prostředek léta.

Nezřízeně se pilo přes

celou noc.

Pár jich odpadlo brzo,

pár jich odpadlo později

(byl jsem za to rád,

zbylo více piva)

a pár zůstalo do druhého

dne.

Včetně mě a

včetně jí.

Ráno se přehouplo

do dopoledne,

dopoledne se překulilo

do odpoledne

a já tam

zůstal sám.

Popíjel jsem poslední zoufalé

pivo, slunko pražilo

a já tam seděl a

přes okno jsem jí sledoval,

jak tam spí.

Vypadala velice pokojně a neškodně.

Celou noc a celý den jsem

nespal a

nehodlal jsem na tom nic měnit.

Plánoval jsem skok

do jezírka

zatímco ona

spala.

O čem se ti zdálo to odpoledne,

když sis zdřímla?

ILUZE

Život se zdá být krásný

pokud jste dostatečně

povrchní.

Krásy života tak

jak je vidí všichni

jsou pouhé povrchní

věci.

Všechno je to jen

iluze.

Stromy jsou iluze,

ulice jsou iluze,

květiny, slunce jsou iluze

i pivo je jen iluze

a o penězích ani

nemluvím.

Máte-li jiný dojem,

věřte,

že i dojem je jen

iluze.

Naše životy nejdou kupředu,

jak by se mohlo zdát.

My nestárnem.

Stárnem pouze v závislosti k času

a čas je taky

iluze.

Ve skutečnosti se točíme

pořád dokola.

Celé lidstvo se furt opakuje.

A jak vysvětlit fakt,

že lidí na světě přibývá?

Konec básně.

Žeby iluze?

Hele, pivo.

Tak kde jsme to

začali?

Mikeho literární BLOG.