Punks dobývají Indii (XIX)

Punks dobývají Indii (XIX)

Kapitola 19 : SOBOTNÍ ZEWLING

Po "jako" vhození do Gangy jsme proplouvali na klidných vlnách spánku nijak nečeřených negativními sny, až jsme se doplavili do slunkem prozářeného jitra, jež s námi laškovalo a svými paprsky nás škádlivě šimralo, dokavaď nás nepřimělo vylézt z kutlochů. Ostatně, byla by to ohromná škoda jen tak se bezděky povalovat v posteli, když venku je idylka vystřižená jak z Ladových obrázků.

Obraz dnešního dne byl podoben tomu předchozímu. Opětovně jsme se jako nedočkaví nenasytové nahrnuli na snídani pár minut po otvíračce. Leč na zlatou medaili by to tentokrát nestačilo. U jednoho stolu totitž byla již uvelebena dvojice strávníků očividně nedočkavějších, než my. To nám dodalo kuráže a pro dnešek jsme si poručili jídla o něco složitější na přípravu - míchaná vejce a obložený talíř, jako bychom těch "obloží" neměli v Indii dost...

S naplněnými a zklidněnými žaludky jsme jako obyvkle začali kout pikle, kam že a kdy se někam někudy nějak pojede. Původní plány putování pochopitelně padaly, protože peněz potřebných pro poplatky na nadstandardní cestování se nám nedostávalo. Takže ve finále jsme plán trasy seškrtali jak vláda výdaje na školství či kulturu. Sny o Gangotree byly již mrtvy od včerejšího večera, štreka na sever k pakistánsko - indické hranici padla na počátku debaty a nakonec vyšuměl i Amritsar. Závěrečné motto znělo jasně a nekompromisně - vidět Dharamsalu a (třebas i) zemřít. Zbytek dne se nesl ve znamení zahálky, kdy bez zjevné fyzické námahy jsme se duševně připravovali na nadcházející odjezd. Resp. Filip a já, neboť Dan se rozhodl vydat se za námi do Dharamsaly o pár dnů později.

Po dopoledním zewlingu na terase jsme vyrazili do ulic na "nákupy". Či spíše na čumendu, páč až na drobné vyjímky jsme nic nekoupili, jakože most expensive. Danouš tradičně okukoval krámek s budhistickými mandalami a po návratu z něj ihned hlásal - že týpek šel zase s cenou dolů, že prý tam tedy ještě bude chodit tři dny jen tak okukovat a ptát se, až prodavače psychicky zdeptá a dá mu mandalu Kola života zadarmo.

Když už jsme tedy jakože byli na nákupech, koupil jsem pro své známé z recese pětici krásně vyřezávaných dřevěných přívěsků. Dva z nich značili mantru manter "ÓM", zbylé tři symbolizovaly onu v jedné z předchozích kapitol zmiňovanou podobu slunce, čili ano - hákový kříž. Nevím proč, ale když jsem pětici přátel v Čechách podaroval, rozhodli se suvenýr veřejně nosit pouze dva lidé. Ostatní tři se jen sarkasticky pousmáli a uložili hákáče na dno tajných sejfů s poděkováním, že jsem na ně v tak vzdálených končinách myslel. Ale bylo fajn, že to brali sportovně a pochopili, že jde o recesi. Každopádně je jasné, že dáte-li protifašisticky smýšlejícímu člověku hákový kříž (byť původem z Indie), moc radosti mu tím neuděláte. Podarovat takto nacionanisty z Národního otvoru, byli by blahem bez sebe.

Míjíce různé stánky a obchůdky jsme došli až k hotelu, v němž byli ubytováni naši krajané. Rozhodli jsme se je navštívit s dotazem, jaké mají plány na dnešek. Že bychom jako něco když tak společně podnikli. Třeba se pro změnu jít svlažit do Gangy. Ostatně plavkami jsme na to vyzbrojeni byli. Osud nám byl nanejvýš příznivě nakloněn, neboť byli doma, na pokoji. Důvod byl prozaický - oba byli mrtvolně bledí, páč jim bylo těžce nevolno. Vyznavači kultu bíle rasy by jen mohli blednout závistí, poněvadž byli bělejší, než kdyby je někdo vypral v Arielu. Leč vyprat se v pračce je nenapadlo. Spíše je napadla hromada virů tyfu nebo úplavice, či něčeho podobného. Rozhodně si však prožívali podobné peklo jako my před třemi dny. Přesto přese všechno byli neskonale laskaví a pozvali nás dále. To jsme takřka se slzou v oku odmítli s odůvodněním, že jsme je chtěli vytáhnout na oběd, na který moc moc spěcháme, páč máme obrovitánský hlad. V cuku letu jsme pelášili pryč od zavirovaného pokoje. Možná, že si onemocnění přivodili koupáním v Ganze, avšak nám třem vůbec nic nebylo. Inu, ne každý je tak odolný a zocelený jako my, hoši z ocelového města. Každopádně jsme se shodli na tom, že dnes koupel v Ganze raději nepodnikneme. A tak jsme byli definitivně odsouzeni k nečinosti i po zbytek dne.

Bezcílně jsme bloumali Rishikeshem, až jsme došli k jakémusi přívozu, u něhož jsme se na chvíli uvelebili pozorujíce tok řeky a kterak převozník převáží cestující na druhý břeh. Kdyby ti lidé šli pěšky, tak by se snad na protější stranu dostali rychleji. Loďka byla značně prostorná, vešlo se na ni cca třicet lidí. A samozřejmě se nevyjíždělo dříve, než když byla plná. Takže to trvalo třeba skoro půl hodiny, než vyrazili k protilehlému břehu, kde se proces opakoval. Ale což, tady v Indii zkrátka nikdo nikam nespěchá. Tu a tam byl ke spatření nějaký ten obětní věnec plující po hladině. V jednu chvíli bylo dokonce možno spatřit nést se proudem Gangy chcíplou krávu s pěkně nafouklým břichem. Pak se člověk nemá divit, že z koupání v takové řece onemocní.

Po čase jsme se zvedli a ležérně se vydali pěšmo na náš hotel, neboť poučeni z předchozího dne jsme se nijak neobtěžovali ztrácet čas takovou zhůvěřilostí, jako ptát se rikšáků, zda by nás hodili přímo domů. Na hotel jsme dorazili velmi brzy, ještě za světla. Tudíž se před námi rozprostíralo velké množství času na hraní ferbla. Před karetním maratonem jsme se s Danem rozhodli posilnit něčím dobrým na zub. Zašli jsme tedy do restauračky pro nějaký pišingr. Čekání ve frontě u baru, než přijde obsluha, jsme si krátili hovorem, který zaujatě odposlouchávala jistá slečna, co přišla hned po nás. Po chvíli si dodala kuráže a otázala se nás lámanou češtinou, zda náhodou nehovoříme česky, jestli nejsme Češi. Na což jsme tak trochu zkoprněle a nechápavě odvětili, že ano. Mírně podivná otázka dostala jiný smysl poté, co nám vyprávěla, že její maminka je česká emigrantka, která coby ještě dítě prchla s rodiči v osmašedesátém do Anglie, kde již zůstali a ona se později provdala. Dcerku se rozhodla naučit svou rodou řeč, byť do Čech jezdí jen občas na dovolenou. Prý jsme byli první Češi na které během tří měsíčního pobytu v Indii narazila, čímž byla prakticky podrobena testu, kterak umí plynně česky. Vzhledem k tomu, že češtinu používá sporadicky, by si zasloužila z jazyka českého jedničku. Sice jí krapet činilo problém porozumět mně, avšak to bylo zapříčiněno tím, že jsem se nakazil od Indů a mlel jsem pantem příliš rychle. Za což mě také Dan oprávněně káral a narozdíl ode mě s ní hovořil pěkně plynule a pomalu jako správný anglický gentleman.

Zbývající čas večera se roztočil ve víru karetní vášně přerušené pouze plíživým hladem, který nás přiměl sejít dolů na véču. Ovšem poté jsme opět zasedli ke stolku na terase s čertovými obrázky v rukou. Ostatně byla sobota a to se přece sluší a patří to pořádně roztočit. Karbanu jsme se oddávali až do doby, než se nám začala klížit očka únavou. Teprve pak byla ukončena ferblová seance a my šli na kutě... tak dobrou...

ALT

Punks dobývají Indii:


24.7.2011   Rubrika: Literární fabrika   |   Komentářů: 2   |   Vytisknout

Hodnocení
1.     2.     3.     4.     5.    
(1 = absolutní punk, 5 = hnusnej popík):
hodnoceni - 1
PUNK 1
 

Diskuse ke článku - Punks dobývají Indii (XIX)

Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.
Medvěd
Medvěd - 28.7.2011 17:14

StreetPunx: Hochu,na našich webovkách se meze skoro ničemu nekladou a tak se tady vyskytují všemožné věci,kterými je to tady i tak trochu originální a jedna z nich je třeba tenhle seriál,kterej třeba já si rád přečtu.Alespoň vím obrazně,jak to chodí jinde,když vím třeba,že tam nikdy nezavítám.

 
StreetPunx
StreetPunx - 28.7.2011 15:11

Proti autorům článků nic nemám,ale mám jenom malej dotaz..Koho tyhle nic nerikajici články zajímaj a jak souvísí s punk.cz ? smajlik - 4