ŘEDIDLO JE PASÉ!!!
Tohle bude jen taková vzpomínka, která ještě zasahuje do dvacátého století. Pojednává o tom, co se se mnou stalo, když mi kamarád řekl: "Počkej na mě v garáži, já za chvilku příjdu a půjdeme ven." Prostě bude pojednávat o tom, jak to vypadá, když chce někdo vyzkoušet na vlastní kůži zakázané ovoce, aniž by si uvědomil, co potom bude následovat :-)
Tuším že se psal tak nějak rok 95, byl krásnej nedělní podvečer a já nevěděl, co budu vytvářet. No, napadlo mě, že bych se mohl jít podívat za kamarádem Lojzou, kterej bydlel asi necelýho půl kilometru od mého bydliště a s kterým jsem mimo jiné začínal poznávat co že to je vlastně život a jaká že to vlastně skrývá úskalí a nástrahy a podobný věci. Byl to vskutku dobrej nápad, páč Alois, ač chtě nebo nechtě, mi dlužil od minulé spářky ještě nějakej ten drobák, kterej, ač sem tam kvůli tomu vůbec nešel, by se mi v ten den hodně hodil. No nic, vyrazil jsem tam. Po příchodu k baráku jeho rodičů jsem zazvonil, načež vykoukla jeho máti a se slovy: "Co chceš? Lojza nikam nepude, zase by jste se jen spolu vožrali," mě přivítala :-) ... No, s jeho matkou jsem to nějak v ten první moment zkoulel a tak došlo k tomu, že mi ho proti své vůli a hlavně v rádoby jeho zájmu zavolala:-)
"Nazdar vole, pojd' ven, né," říkal jsem mu. "Jasně, hned sem dole". (Jeho máti civí z okna a propichuje mě pohledem :-) ) Hele, počkej na mě v garáži, já se ještě navečeřím." No tak sem sešel na tom sídlišti do jejich garáže a sednul si tam na židli hned vedle ponku. Chtěl bych vyzdvihnou, že v těchto letech mě tak nějak začlo držet malování graffiti a tak jsem koukal, jestli tam jeho fotr nemá v regálu nad stolem nějakou tu barvu, kterou bysme mohli, až potáhnem ven, mimo jiné vypotřebovat :-) Měl je tam, ale zaujalo mě tam daleko víc něco jinýho. Byla to taková zelenobílá plechovka, na který bylo napsáno ředidlo do syntetických nátěrových hmot. Ta mně "zavoněla" :-) Sem si tak říkal, že tuhle, když jsem byl v Jičíně, tak jsem v parku viděl stejný kluky s čírama, jako jsem byl tenkrát já a Alfons, jak z úplně stejné plechovky něco inhalovali. A pak jim to dávalo docela solidní pecky (kam se sere tráva !) a byli pěkně na hadry, což se nám vždycky zamlouvalo :-) Zkrátka, ač jsme matně věděli o tom, že ředidlo se taky "tahá", aby byl dotyčnej v rauši, tak jsme to nikdy nezkoušeli. No a tak, když jsem byl v té garáži tak sám, ale docela, docela sám, šáhnul jsem pro tu už z dávné doby mně povědomou plešku, kterou jsem ihned narval do nosu a začal mocně tahat výpary, které z ní šly.
Paráda, řekl jsem si pro sebe po chvilce, jsem se cítil takovej vláčnej :-) Kluci v jičínským parku věděli, co dělaj :-)))))) No a jak to tam tak testuju, tak šel nečekaně kolem kamrád Slepičák. Jen krátce k němu. Slepice, to byl odjaktěživa gauner :-) Měl smůlu v tom, že mu, když měl asi deset let, umřela máma, takže se dá pochopit, jak ho to asi muselo vzít a jak z toho ještě cca za pět let byl v prdeli. Jenže při vzpomínce na ni nikdy nelenil a automaticky při takovéto chvilce tahal krabičku, ze které "vymyslel" neskutečný brko, kterým dokázal během chvilky sejmout i deset lidí :-) Co si budem povídat, myslel na ní hodně často :-)))))) No, ale abych to zase nezakecal. Hned jak mě Slepice spatřila, tak si to dohasila za mnou, k Lojzovi do garáže. "Co to tady děláš Medvěde?" říká mi. Mu říkám, že tady jen něco zkouším a ták :-) "Seš úplně zmaštěnej !" ... "Nejsem!" ... "Seš, dyt' to vidim!" tlačí do mě. Po chvilce jsem přestal zapírat, páč to bylo zbytečný, a i bylo vidět, že začínám bejt tak trochu krapet vyjetej :-) Hustýýýý!!! Slepičák si zase vzpoměl na matku, ubalil si brko a byl od něj "pokoj" :-)))) Za to já jsem si to tam na tý chemce dával. Po chvíli se mi zhoršil zrak a začal jsem tlačit nějaký haluzy a podobný kousky :-)))) Do toho se tam vyřítil navečeřenej Alois a když nás viděl, tak šel do kolen. Slepičák vykouřenej jak paprika a já na tom ředidle celkově oba na šlupky :-)
"To si tady ze mě děláte prdel, né ?" řval na nás :-) "Dyt' jste voba úplně v kundě!" .... "Jsme, no," záchvaty nekonečnýho smíchu na sebe nedaly dlouho čekat :-))))) ... A Lojza, ten byl na dně :-))) Do toho, co čert nechtěl, se tam přifařila i jeho máma a my po jejím rázným: "Vypadněte!!!" Jsme šli .. Já už ted' ani nevím, kam to tenkrát bylo :-) Dobrej nářez to tenkrát byl. Ale musím říct, že po téhle nečekané zkušenosti, už po další s tímhle prostředkem ani netoužím :-) Nechápu, jak se s tím může někdo sjíždět od rána do rána.To musí být za chvilku úpně vymletej, teda alespoň soudím podle toho stavu, ve kterým jsem se nacházel v ten danej moment já :-))))) Zkušenost dobrá, ale opravdu už je pro mne tahle věcička pasé !!!
Punk's not dead !!! Medvěd
16.5.2009 Rubrika: Literární fabrika | Komentářů: 12 | Vytisknout
Diskuse ke článku - ŘEDIDLO JE PASÉ!!!
Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.Perfektní článek, fakt zábavný díky :-D :-D
poprs
Squat_the_world:
Medvěd: však to je dobře
Squat_the_world: Pán byl kdysi gurmán :-)))))))
Dělám v jedný pochcaný španělský fabrice na poklice paint mixera...ředidlo každej den. :D Ale je to humpl, dejchám jenom nosem. :D
o.k.p: je vydět že sy viučenej
á, pán je gurmán
jo punkaci ty nefetujou z nich si chlapce priklad ber :-)
jooooooooooooooo redidlo smula ze sem viucenej lakirnikem
máš recht,věnuj se chlastu...
ten tě žere taky,ale dá si víc načas...