Lapálie s bezem
Jako, asi si o mně budete myslet, že jsem totální úchyl a měkne mi už z toho piva mozek, ale stala se mi tato prazvláštní příhoda. Sice to tady moc nepatří, ale jsme přímo uprostřed okurkové sezóny, tak chuj s tim. Hmmm, no, odkud začít, fakt se těžko hledají slova. Celkem hodně a dlouho se mimo muziku a studia ideologií různých totalitních režimů zajímám o takové ty věci, které by se daly nazvat mystika, nebo tak podobně. No a prostě mezi těmi všemi různými a někdy hodně odlišnými cestami ke stejnému cíli (alchymie, magie, nejrůznější filosofické a náboženské systémy a podobně), jsem si vybral zenovou meditaci a je mi hodně blízké čínské tao. Právě během těch meditací v zazenu jsem kdysi dávno dospěl k poznání, že jak námi samými, tak i vším, co nás obklopuje, proniká jakási těžko popsatelná energie. Je v nás, ve stromech, v rostlinách, v šutrech, ve zvířatech, prostě všude. Třeba u stromů ji cítím naprosto zřetelně, stačí se přiblížit dlaněmi ke kmeni a v určité vzdálenosti ji zaznamenám jako celkem výrazné tepelné vlnění.
No a jak tak ubíhal život, dostaly se mi do rukou knihy od Stephena Harrod Buhnera, které mě opravdu velmi oslovily. Podle té první jsem začal vařit bylinná piva, no a ta druhá, mnohem důležitější, mi ukázala, jakým způsobem se dá společně žít a komunikovat se světem rostlin. Jako svého přítele a rádce jsem si z různých důvodů vybral bez černý a jednoho podzimního odpoledne jsem v lese u stavby jeden vyrýpl a přesadil do velkého květináče doma na terase. Je to vlastně zvyk, který na Moravě existuje již od doby, kdy tam pobývali Keltové. Bez chránil jejich příbytky před negativními vibracemi. Zima byla dost drsná, tak jsem květináč zabalil do několika dek a doufal jsem, že to bez ve zdraví přežije.
Na jaře se k mé radosti zazelenal a začal růst jak z vody, dokonce i rozkvetl a terasou se lehce vznášela vůně bezových květů. Pak se stal průšvih a napadli ho nějací hmyzí zmrdi. Bez to prohrál, listy uschly a opadaly a v květináči mi zůstal jen suchý pahýl. Dost mě to mrzelo, protože jsem si začal vyčítat, že se to všechno stalo tak nějak mou vinou. Nejdříve jsem si říkal, že ten pahýl uřežu a vyhodím, ale pak jsem ho tam nechal a nějak ze zvyku jsem ho pořád zaléval stejně jako své ostatní stromky. Jednoho večera mi probleskl hlavou zvláštní nápad, řekl bych, že podobná cypovina mě mohla napadnout jen díky těm pivům, co jsem předtím stačil natlačit. Prostě jsem si k němu sedl v zazenu, uchopil jsem kmen a začal jsem s ním dýchat. No a stalo se mi něco neuvěřitelného, prostor mezi kmenem a dlaněmi se hustě rozpálil a já jsem měl naprosto zřetelný pocit, že držím v rukou živé tlukoucí srdce. Trvalo to celkem dlouho a natolik mne to vytočilo, že jsem se bezu začal mlčky omlouvat za to, co se mu kvůli mně přihodilo. Na chvíli jsem toho pak nechal a když jsem to zkusil znovu, celé se to opakovalo.
Byl jsem z toho všeho tak na větvi, že jsem o tom tady musel hned napsat chrpákovi do pokecu. Bez jsem dále zaléval a rozhodl jsem se, že ho nechám na terase s tím, že třeba příští jaro znovu zazelená. No a včera navečer, když jsme se vrátili domů od švagra, mě žena zavolala na terasu a ukázala mi něco bombastického. Na všech větvích bezu vyrašily malé zelené lístky. Jako, jsem hrozně rád, že se vrátil mezi nás, a opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet. Mimo to, že se jedná o největší pakárnu, kterou jsem doposud zažil (fakt brutální nářez), mne to všechno opět utvrdilo v přesvědčení, že i rostliny jsou žijící tvorové jako my, že mají něco jako duši, že se s nimi dá určitým způsobem komunikovat a mohou nám pomáhat a naučit nás mnohým zajímavým věcem. No a také v tom, že vegoši, kteří je žerou a mají pocit, že se tím nacházejí na nějakém vyšším vývojovém a morálním stupni, než tupá horda masožravců, se mýlí, neboť jsou na tom z onoho hlediska úplně stejně.
Koncem týdne odjíždím do Bretaně k oceánu a k posvátné hoře Keltů Menez-hom. Tak se tady mějte co nejlépe, taky se budu snažit, abych si to užil ;-) Na rozloučenou vám tu ještě šoupnu jednu japonskou haiku od básníka Issa:
Nepatrně vzdálená od toho, aby se stala Budhou
Lenošivě sní
Stará borovice
19.7.2010 Rubrika: Články | Komentářů: 18 | Vytisknout
Diskuse ke článku - Lapálie s bezem
Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.Skuhry: to mas dobry,kenyho nasli zastrelenyho za skrini malorazkou...
jj, z durmanu mám taky respekt, bohužel jsem si ho vypěstoval až během 5ti dní na jipce. :D
mrtvola:
Medvěd: to s těma vránama byla docela prdel, někdy ti o tom napíšu
Kluci už to nehulte :-))))))
chrpa: mám dojem, že tady někdo záměrně vyhledává konfliktní situace.
No, ehmmm, s tebou to bude těžší, než s mikešem, - - - - - - - budu si muset vylézt na stoličku jako Sarkozy, ale taky máš slabé místa (hřeby v hlavě a tak), příště si vyříkáme ten durman, - -- Oi!
mrtvola: taky na nej vzpominame,jinac krome petimetrovejch kytek marihuany tu rostou vyssi tveho oblibence durmanu
chrpa: ty vole, matně, bylo to něco o tom, když jsem nad ránem něco lehce pobrukoval na terase, nebo co? Teď, když o tom píšeš, tak se mi to nějak vybavilo, ale nevím, jestli se nepletu....
Rozhodně ale nezapomenu na toho skotského výtečníka, to je fakt fenomén :-)))
dobry tema do vokurkovy,pamatujes na havrany a slovenskou hymnu?
tyhle veci se dejou vsem,jen tupci nevnimaj
bezu bez stresu byti
mikesh: aha, tak to s tebou celkem souhlasím. Magie mi nesedí, vybral jsem si jinou cestu. Prostě sedím v pololotusu na zenovém polštářku, čumím na zeď a snažím se na nic nemyslet. Zen je součástí a pokračováním tibetského budhismu, je to normální pozitivní přístup k světu, žádná černá magie a podobně.
Řekl bych, že je to úplně v pohodě a navíc jsem si začal mnohem více vážit bylin a stromů.
mrtvola: ne tady nemluvim o drogach :) ale o magii, okultismu, energii, a podobnych veci od toho bych dal honem ruce pryc, je to vazny a opravdu to vzdy skodi
oprava: které užívám, jsou....
mikesh: tos špatně pochopil, jediné drogy, kterou užívám, je čaj, káva a pivo, už více jak deset let nekouřím, ani tabák..... Kamarádím se jen s normálními rostlinami jako jsou bez černý, řebříček, kopřivy a podobně
Durman a tak bych nežral ani náhodou, oproti kamaráda od Medvěda mám docela silně vyvinutý instinkt přežití a nemám sebevražedné sklony ani touhu skončit jako úplný cvok někde v blázinci. Prostě se mě ptal, jestli mohu mít respekt z některých rostlin, tak jsem mu na to odpověděl.
mrtvola: zahravas si, a konce nejsou vubec dobry, opravdu, vyser se na to dokud muzes !!! to ti muzu poradit z vlastni zkusenosti s podobnejma vecma
Medvěd: myslím, že jo, stejně jako tě mohou uklidnit, nebo máš příjemný pocit v jejich přítomnosti. Třeba já osobně mám například velký respekt před některými z čeledi lilkovitých, jako durman, vraní oko čtyřlísté a tak..... Jsou svým způsobem krásné, majestátní a varují tě již svým vzledem.
S těmi teda určitě do party nepůjdu
Myslíš,že i z rostlin může mít člověk respekt ? Já kdysi míval respekt z Ganji,ale mě po chvilce přešlo :-)
Medvěd:
Já mám taky jednu zkušenost a to tu,že když jsem ještě bydlel u mamky,tak tam v mým pokoji měla kytky a jedna z nich jí na potvoru nechtěla růst.Jednou sem si takhle z pokoje někam odnesl popelník a tak když jsem kouřil,klepal jsem to do tý kytky a když sem si třeba otevřel lahváče a nedopil ho,tak po tom,když jsem se třeba z domu vytratil na dva dny a ten třetí den se zase vrátil.Tak jsem toho nedopitýho lahvoně vzal a nalil jsem ho k tý kytce.No a takhle jsem to už pak dělal úplně normálně a tos neviděl,jak to tý kytce prospívalo a jak rostla.Nevím co to je za rostlinu,ale mamka jí má dodnes,tudíž už skoro asi dvacet let a ta kytka má dnes dva metry!Tehdá jí to pivo rozjelo asi,páč když tam prala vodu tak nic.Takhle se zahradničí :-))))) Jo a samozřejmě i ten popel a kolikrát celý vajgly,páč hulím startky bez filtru :-))) Se to tam asi smíchalo a fungovalo to,nebo já jinak nevím,jak si to vysvětlit.