Punk.cz - o punku u nás i ve světě

( nově i s obrázky a návodem k použití )

Trocha poezie prý ještě nikoho nezabila, tudíž můžete být první:)) Jen taková malá ochutnávka pro začátek, pokud se setká s pochopením, pochvalou, urážkami, nebochopením, kletbami, či čímkoliv jiným, budou následovat další várky.

O mapě času, kapele z ptakopysků, hrajících na nástroje ze skořicové zmrzliny a ponožkách Williama Blakea. Ve skutečnosti jde o jedny z nejsložitějších básní naší epochy, jejichž hluboký smysl bude odhalen až po tisíciletích potomky Purpurových kentaurů, kteří, sestoupivše z planety ACH 12, vykopavše můj archaický notebook z trosek kláštera, jež obývám, konečně odhalí smysl existence brambor a cukrové řepy. ...

ZIMNÍ SPÁNEK

Jak mladý Bůh,
jak starý kněz,
jak revmatický porodník,
jak Coleman Jazz,
charismatický podvodník,
jako brácha Ježíše,
jako ségra Krista,
jako tchýně Jóviše,
jak modlící se ateista
připadám si každé ráno,
vstávaje z plyšové rakve,
brodící se bahnem
vlastního ega a proklínající
sluneční svit.

Chtěl bych spát
aspoň tisíc let,
tak mne zabalte,
zabalzamujte,
zapalte,
spusťe dolů
a nechte vesele hnít,
já jsem...
jen svůj sen
o bdění
v zapomnění.

Jako játra Prométheova,
jako asfalt v Bajkonuru,
jako děvka Monetova,
jako Šrí Díp Swámí máháguru,
tak i jako doktor Sova,
Jean Paul Marat ve vaně,
nadržená Patrasová,
jako Husajn na laně,
připadám si každý večer,
skládající svých pár kostí,
do zásuvek kolem stěn
a z celé duše se pak modlím:
Karenino Anno, ano ano...
Kéž nepřijde nové ráno!

Nechte mne spát, aspoň
pár století...

MONOPOL NA BOHA

V pustotě duše
rodí se další svatý diktátor.
Zárodeční houslisté hrají mu
ke slávě dobrovolné
smrti svobody.

A ti skorolidé tady
ve studených komnatách
mu zpívají písně v jazyce,
jemuž ani sami nerozumí,
ale On to tak
vlastně chce...
Trhavé úsměvy místo kalendáře,
suché květiny na zdech
a uvnitř tichý,
nepřerušovaný pláč.

Pak přijíždí muž v šatech
barvy hořícího slunce,
se svou suitou z černých limuzín,
aby utišili hlad po
mase lidského vědomí.
Nesmíš zpívat, když On
šeptá.
Nesmíš mít ani své
tělo.
Pokud ho máš,
alespoň o tom
nemluv.

TVÝM OBRAZŮM

Tančíš po koncertním křídle
s křídly andělů z bazaru,
přišitýma horkou jehlou na
holé kůži.
Hudba sfér nadnáší Tvé bosé
kroky,
rozeznívající měkké tóny kladívky,
bubnujícími do bránic
delfínů
v hlubinách obrazů Tvých.

Kvarteto skřítků z popelavého
křišťálu rezonuje na své
smyčce.
Pod Tvou taktovkou hrají
tak krásně,
tak živě a bolestně, jako
ještě nikdy předtím.
Rozdáváš lásku plnými hrstmi,
hážeš je těm krvelačným
davům do hlediště místo
květin
a pak stojíš tváří tvář
večerním démonům,
opřená o zeď a
ztěžka dýcháš.

Přijde čas,
kdy žádná zeď
nebude dost vysoká,
abych nestanul samoten
v jevišti
i hledišti
Tvého života,
jako jediný divák, herec,
a producent zároveň.

A hodiny běží vstříc Tvým obrazům...

MYŠLENKÁM VSTUP ZAKÁZÁN

Zrozen v lidské formě
na světovém stromě
z kořenů,
jak vlci jdou už po mně
farizejští...Bože,
nu?

Je to příběh, co se stane
jednou za tisíc let
a přitom každým okamžikem.
Ó, můj pane,
tenhle svět je
jako víra s
otazníkem.

A občas se cítíš
tak unaven a zmaten,
jak tři dny stará okurka
uprostřed neurotického hamburgeru
a pak se ptáš
promiňte prosím,
promiňte,
jste debil, nebo rádžastánec?
A nechceš radši ani slyšet
odpověď.

Pak chodíš ulicemi a
prosíš
kolemjdoucí...
Milujte mne, prosím!
Hlavně nebýt sám,
hlavně, kurva, nebýt
sám.
A zastavit alespoň
na chvilku
myšlenky.