Malá Hudební Deformace Místního Hudebního Družstva s Mírně Hrozící Depresí v dosahu Městské Hromadné Dopravy
Myšlenka vzniku kapely se zrodila u příležitosti jedné menší říjnové oslavy v roce 1995. Původně ústřední žert tehdejšího večera se pomalu začal stávat realitou. Nejprve se jednalo o hlavní téma hospodských dýchánků, kde se v první řadě probíraly úvahy nad vhodným názvem kapely a v řadě neposlední i otázka, kdo obslouží jaký nástroj. Kytarista původní formace měl vzhledem ke své folkové minulosti u táborových ohňů snadnou volbu: stačilo se jen troch sblížit s elektrickým proudem a měl vystaráno. Horší to bylo s baskytaristou, který zpočátku téměř zbytečně investoval do kláves, aby s nimi zápolil až do května 96. Během tohoto období si oba tito hudebníci ověřili, že dokáží vytvořit cosi, co se hudbě alespoň trochu podobá. Vznikla tak amatérská nahrávka s názvem "První fáze hudebního růstu".
Od října 1996 začaly v této dvoučlenné sestavě vznikat první skladby. Zhruba jednou za 14 dní se formace sešla v kanceláři jedné hospodářské budovy, aby vyluzováním zvuků potrápila přívržence přesčasových hodin. Koncem roku se konečně kruh uzavřel a trojlístek byl kompletní. Jeden z bývalých kolegů si konečně uvědomil, že jeho životním snem je tlouci do bubnů, zakoupil paličky a byl odhodlán udeřit.
Po čtyřech měsících úpěnlivého hledání místa, kde by okolí dobrovolně tolerovalo produkci malého, leč ne zrovna tichého spolku, dostala kapela konečně zelenou a v druhé půli července 97 dala vzniknout první demonahrávce s názvem "19200071997".
Živě kapela vystoupila poprvé 4.12.97 v klubu Mlejn v rámci Jam session Rockové školy se zhruba desetiminutovým programem. V lednu 1998 vznikl druhý demosnímek s názvem "MAKSIXINDL", s nímž se skupina chystala vyděsit příznivce rockové hudby uspořádáním několika živých vystoupení. Krátký koncertní set se bohužel objevil na pódiích pouze dvakrát. V květnu 98 těžce onemocněl bubeník a kapela se na tři měsíce úplně zastavila.
Po této pauze se opět sešla v kompletní sestavě na začátku srpna a začala urychleně pracovat na chystané nahrávce, dohodnuté se studiem na poslední srpnový týden. Co se nestihlo ve zkušebně, dodělalo se ve studiu. Ačkoliv ne všechny nápady byly realizovány, bylo jich dost na to, aby původně chystaný demosnímek vykrystalizoval v regulérní album, nazvané "PUNKOTOČ" a vydané v polovině října 98.
Ovšem ne vše se vždy zdaří a vržená mince opět dopadla na opačnou stranu. Ten, kdo sedával za bicí soupravou, tam najednou neseděl, ten, kdo se tam chtěl usadit, se tam nakonec neusadil, a loď, plující pod vlajkou MHD, se najednou ocitla na mělčině.
Nový, svěží vítr začal vát až s příchodem stávajícího bubeníka v březnu 1999. Kapela oprášila některé staré věci a v sestavě Jan Slaba - kytara, zpěv, Radek Otřísal - basová kytara, zpěv a Luděk Stránský - bicí vytvořila nový repertoár, z kterého o půl roku později sestavila další demosnímek s titulem "Není to s ním zas tak zlý".
Rok 2000 nebyl příliš plodným rokem. Za zmínku snad jen stojí vydařená oslava pátého výročí vzniku kapely v pražském klubu Batalion dne 26. října. Jinak byl rok 2000 spíše ve znamení spousty problémů spojených se stěhováním ze zkušebny do zkušebny.
Rok 2001 ovšem přináší kromě řady živých vystoupení, nového alba „Kašpar v hlavě“, také nemalé personální změny. Kapelu po natočení druhého alba opouští spoluzakladatel a doposud jediný kytarista souboru - Jan Slaba. Na jeho místo přichází hned dva stejného druhu – Marcel Janeček a Tomáš „Gery“ Břínek.
Ačkoli se zpočátku zdálo, že kapela je v nové sestavě odhodlána ohromit posluchače sílou dvou kytar, později se toto odhodlání ukázalo pravděpodobně nesdílené jedním z nově příchozích. A tak se soubor ze zamýšleného počtu 4 dne 14. 10. opet smrskl na tříčlenný a rozloučil se s Gerym, jehož aktivita se od června dá shrnout následovně: s kapelou si zahrál jen dvakrát - při náboru nových členů a jako host na rozlučkovém koncertu s původním kytarovým mágem. Od té doby už jen mluvil.