Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Bohužel se nám pořád nepodařilo sehnat někoho, kdo by nám pomohl s recenzemi. No a tak se mi spletitou cestou dostala do rukou zásilka věcí od Cecka, no a první z nich je poslední deska kapely Nežfaleš. Takže, první dojem. Mám teď takové spíš brutální období, no a deska mi tedy připadá nějaká málo destrukční. Z repráků se na mě neřítí obrněný transportér, postrádám hlasový projev styl Satan vyvěrá z temných hlubin zemských, zeď nepraská a ze stropu nepadají kusy omítky. Divné, nastává jakási vnitřní změna, něco jako když najednou v televizi pořád nevidím Paroubka s Topolánkem. Začínám si pozvolna uvědomovat, že život má i světlejší stránky. Zpozorním a pouštím si to ještě jednou, ty vole, nějak mi začíná docházet, že kapely jako Cock Sparrer a Rammones přece jen také tvoří značnou část mého osobního kulturního děditství. No jo, no, jing a jang, kus hovna a rozkvetlá orchidej, znáš to,  - - -ne?

Deska byla nahraná a smíchaná ve studiu 3Bees, což je samo o sobě zárukou kvality. Pár lacinejch triků není výjimkou, jež by potvrzovala pravidlo. Všechny nástroje jsou čitelné a k dešifrování textů nepotřebuješ tu miniknížku z céda, zpěv je odvedený profesionálně a na jedničku. Na cédu najdeš dvanáct pohodových válů ze života, ve kterých se neřeší nějaká příští revoluce, nebo dopady globálního kapitalismu na tradičního Pepu Vomáčku a jeho každodenní houf piv v nejbližší osvěžovně. Prostě dvanáct šlapajících melodických pecek, které si můžeš klidně zazpívat někde ožralý u táboráku s kytarou. Songy jako třeba "Rockstar", "Tělo Bettie Page" (Lucka má moc dobrý hlas), "Gang", "Dokonalá past" a další jsou charakteristické tím, že si prostě na nic nehrají, tak nějak si představuji dobře udělané hity na hranici punku a melodiky bez toho, aby to sklouzlo k úplné popové podbízivosti. Cédo nemá chybu, při poslechu si prozpěvuji a podupávám nohou do rytmu. Ale co bych to dál rozmazával, Nežfaleš všichni znáte a jejich styl se nijak radikálně nezměnil.

To nejhorší nakonec. "Ztracený existence", paráda, dokonalá pecka, suprovní muzika a ještě lepší text. Tento song mě zaujal hned při prvním poslechu a nemohu se ho zbavit. Zažral se mi do mozku jako nějaký zasraný virus do widláckého PC, které musím mít, abych se vůbec dostal do redakce punk.cz (wEnison & Anarches company asi mají nějaké rasově-sexistické předsudky proti Linuxu, nebo co :-)))) ). Ach jo, co teď? Upgrádnul jsem antivirus, projel jsem celý systém, ale "Ztracený existence" se mi nepodařilo vymazat. Ty vole, jsem bezradný, kdoví, kde se ten soubor zatarasil, ty vole, asi budu muset přikročit k mega výplachu, shut down, dvacet piv a totální smrt. Otevírám první lahváč, modlím se k nejvyššímu a každou buňkou svého těla si toužebně přeji, ať už ten flašinet v mozkovně konečně vybouchne. Destroy! Pomalu se propadám do bezvědomí, bezvládně klesám na hromadu prázdných flašek a poslední, co si ještě dokáži vzpomenout, je: "Mezi ty hajzly, co nikdo nezmění, mezi ty existence ztracený. Tam, kde hraje punkrock, v těch klubech v podzemí, tam my řešíme svoje problémy."

A pak mne konečně obklopila osvobozující temnota a absolutní prázdno.

Stránky Nežfaleš na Bandzone