Kohout Plaší smrt: ...a nějaká HUŽVA by nebyla?
Hned, když jsem uviděl obal desky, tak jsem si ho rozložil, pozorně prohlédl a došlo mi, že Hužva v řeznictví asi došla, nebo co. Podobný typ expresivní malby mne hodně oslovuje. Slušně vyvedená je útočící prodavačka s velikou klobásou v ruce, ta jakoby přímo vypadla z nějakých obrazů Francise Bacona, nebo Borise Jirků. Fakt dobrá práce, namaloval to nějaký Martin Grosman, stojí za pozornost, tohodle chlápka sledujte stejně jako týpka, co dělá obaly od pražských Mother.
No a teď k něco k cédu. Další věc, která mne zaujala, jsou bezesporu texty. Je vidět, že je vytvořil chlápek, který už má něco za sebou a dokáže nejen psát o vážných věcech jako třeba o "obyčejných" Němcích, kteří dospěli až k nepochopitelým vrcholům státem organizované národně-socialistické zrůdnosti v songu "Laskavé bohyně", ale i o odlehčenějších záležitostech, dokonce si snad ze sebe i dokáže dělat legraci a bere všechno s určitým nadhledem jako třeba ve fláku "Jsem, jsem Mozartem" o borcovi, který se motá z hospody, jebne sebou na zem a považuje se za zneuznaného génia. Ke všemu je výsledek okořeněn songy ze života jako "Herbert a Evelína", ve kterém nám textař a basák Krtek vypráví o klasickém střetu dvou antagonistických kultur a tedy i pohledů na svět, jenž tě obklopuje. Klídek, nejedná se o momentální střet té křesťanské s islámskou a podobně, jak to ve své slavné knížce "The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order" popsal Samuel P. Huntington. Na jedné straně typický ženský archetyp, Evelína, ztělesnění romantiky a velkých citů, jež hledá "zpřízněnou a jemnou chlapskou duši" alias kulatý čtvereček, nebo tyto předpoklady splňující z technických důvodů nepoužitelný bukvičák, na straně druhé přízemní Herbert, klasický mužský falokrat, jenž myslí jen na to, aby se ožral s kamarády a zároveň při tom zařádil v nějakém tom bobrovišti, zkrátka týpek, který se řídí heslem: "Vymrdej a uteč." Je ti určitě jasné, že jejich osudové setkání na bigbítu prostě nemohlo dopadnout jako v nějakém dojemném televizním seriálu pro důchodce a ženy v domácnosti, či osamělé matky s dětmi. Cílová skupina, pro kterou je určen tento flák, se situuje úplně někde jinde ve směru cynických punks a tak, hmmm. Dohromady to vytváří takový celkem bohatý mix, který je postavený na ironii a srandě, nicméně ti občas nenásilnou cestou nabídne i věci ke přemýšlení, dobrá práce.
Králičí rapsodie (3:08)
(slušná balada o socialismu v králikárně.....poznámka autora recenze)
"Je to hluboký hluboký příběh/ široký jak můj králičí výběh/ možná se budete i trochu smát/ každé ráno přijde s čapkou/ hrstí zrna, vody kapkou/ a možná mě má i trochu rád/ povídá Fredo, Lojzo,Láďo/ když nám sype do misky žrádlo/ občs mě i něžně pohladí/ holinky, svetr, starej vaťák, někdy se tváří jako drsnej kaťák/ mě to ale vůbec nevadí/ Králík se má, králík si dobře žije/ chroupá si trávu a k tomu vodu pije/ jenom se válí, pomalu čeká na smrt/ a tohle jediný, je asi trochu na prd/ Je nás tu deset v jedný řadě/ sedíme v kotcích jako v radě/ každej z nás má v hlavě řadu vizí/ máme starosti však to znáte/ milý hospodář trochu mate/ když někdo z nás prostě zmizí/ Králík se má, králík si dobře žije/ chroupá s trávu a k tomu vodu pije/ jenom se válí, pomalu čeká na smrt/ a tohle jediný je jaksi trochu na prd."
Na albu, které si sice Kohouti vydali sami, ale vyšlo i s přispěním PHR, najdeš patnáct kusů nepříliš klasického českého punku občas lehce řízlého metalem, country, ska, folkem, reggeae a tak trochu i španělským jihem lízlým šansónovým bigbítem. Ale nemusíš se bát, nepřekvapí tě armáda Mexičanů s velkými slaměnými klobouky zuřivě drnkajících na otřískané španělky styl "kukurukuků" ze starých filmů s Belmondem, všechno zůstává v mezích poctivého punku, není co řešit. Snad jen "Cajdák" zní jak píseň od nějakých kotlíkářů, ale pokud se v ní vypráví o skutečné události, tak se nedivím, že muzikanty z Kohouta natolik psychicky poznamenala, že se snaží negativní důsledky onoho šoku kanalizovat směrem do exteriéru tímto neobvyklým terapeutickým způsobem, jasně, no. Kapela je sehraná a nahrávka je udělaná čistě a bez chyb, zvuk je v pohodě, občas se objeví i menší sóla na kytaru, což hodnotím pozitivně.
Takže, závěrem, jedná se podle mne o podařený disk, jenž sice nepřináší nic nového a převratného, co by tě okamžitě totálně sejmulo, ale není ani vysloveně špatný. Kohouti mají jistě početnou bandu svých skalních fandů a vůbec se jim nedivím, že se drží soundu, podle kterého je každý okamžitě pozná. Tidle týpci to dělají proto, že je to baví. Je to poznat a je to OK.
Stránky kapely na Bandzone
21.2.2011 Rubrika: Recenze na CD | Komentářů: 6 | Vytisknout
Diskuse ke článku - Kohout Plaší smrt: ...a nějaká HUŽVA by nebyla?
Do diskuse smí přispívat jen registrovaní a přihlášení punkeři.Velmi dobrá deska (a obal)
Takže měním svůj příspěvek. Nějak jsem vůbec nezaregistroval album Duševní výluka z roku 2008. Tím albem, které mě nikterak neoslovilo, bylo album Kurnik šopa.
Namaloval to Grosík - zpěvák kapely SCALP no a pro MOTHER kreslí Cejny, jakož to kytarák kapely RAPSÖD.
Aby se vědělo.
Právě je poslouchám na bandzone a zní dobře. Mě třeba to minulé album nijak zvlášť neoslovovalo, nevím čím to, protože právě to minulé spousta lidí považuje za jejich nejlepší. Holt jsme každý jiný a to je náramně fajn!
kurva, *vynikajici
vynikaji deska!!!