Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Tak jestli se v poslední době objevilo na tuzemské scéně album s opravdu odpudivým obalem, bude to určitě Pogokoktejl od Paragrafu 219. Nevím, co tím tihle pražští punkáči zamýšleli, ale fotka pozvraceného baru mě k poslechu opravdu dvakrát neláká.

Přitom právě grafika patří mezi to nejzajímavější, čím se může deska pyšnit. Jako podklad pro texty a jako potisk samotného CDčka totiž posloužila vyvedená díla Pepy Prokopa.

Hudebně kapela pokračuje v tradici syrového punk/rocku, produkovaného již na předchozích třech řadových deskách. Kapela předvádí “obyčejný” punkový výkon. Žádné složité party, žádná sóla a žádné zbytečné kudrlinky.

Námětem většiny skladeb jsou věčná témata chlast a ženský. Texty často obsahují trošku toho humoru a nějaké ty prasárničky. Všechno řečeno na plnou hudbu a bez potřeby skrývání se za nějaké metafory.

račte posoudit sami:

“Už i kámoška Vendula se do toho vobula

Prej šukala na terase a to je hnusná jako prase

A i máně z osmičky cucal Jarda kozičky

Takže dneska smočí tyč nebo mi uteče pryč”

(Dneska je taky den)

Většina skladeb se mi v hlavě ztrácí mezi ostatními, ale některé skladby přesto jasně vyčuhují. Jsou to především skladby Trpaslík nebo Balkán, které staví na melodických refrénech. Kapela prostě předvedla přesně to, co se od ní čekalo. Žádná zbytečná progrese, jenom přisprostlé punkování, které má u fanoušků zjevně pořád úspěch.

Jak tedy vyplývá z předchozích odstavců, staré fanoušky kapela přísunem nových skladeb potěší. A zbytek obyvatel naší planety to bez znalosti desky nějak přežije.

http://bandzone.cz/paragraf219