RECENZE: Human Fault - No není tady krásně?
Ti naopak moc dobře ví, co všechno je špatně a dokáží nám to na svém loňském albu metat do tváře celých 20 minut. K nesmlouvavé kritice konzumní společnosti, vlády peněz a Baracka Obamy, obchodu s orgány nebo genetickým úpravám nutno přidat ještě důležité aspekty, které Human Fault odlišují od většiny dalších zástupců HC-punkové scény.
Stejně jako u Losangelských hardcoreových pionýrů X, i kapele Human Fault propůjčuje své hlasivky hlavně zpěvačka. Nutno dodat, že Ivet se rozhodně nešetří a svým řevem dokáže směle konkurovat hlasům mužským, se kterými se na tomto poli setkáváme přecijen mnohem častěji.
Další odlišností je kytara, díky které nezní hudební doprovod pouze jako nekoordinovaný bordel, ale naopak občas vykouknou i překvapivě dobře stravitelné zvukové plochy. Nejvíce ale z desky vyčnívají dvě dialogické skladby, střídající mužský a ženský vokál: Odzbrojit a Chromovaná jehla. Obzvláště prvně jmenovaná zaujme svou snahou o archaičnost textu:
“Smích zmizel, humor i veselí
Musím to říct přec v žalu
Stroji jsme pouhými, příteli
K množení kapitálu”
K tomu přidejme ještě typicky bezútěšný garážový zvuk a máme silnou a nekompromisní nahrávku. Ta ukazuje Human Fault jako lehce nadprůměrnou žánrovku s vlastním ksichtem.
25.3.2015 Rubrika: Články | Komentářů: 0 | Vytisknout