Punk.cz - o punku u nás i ve světě

Bouša: Pokud se bavíme o TELEXU, musíme zároveň mluvit o NOVODURU, protože z něj vlastně TELEX vykrystalizoval a hlavně v počátcích TELEXU byl repertoár totožný. VZNIK novoduru se datuje asi do roku 1984, založil jsem jej spolu s basákem a od počátku vznikal jako punková kapela. Martin Horský – basa, Miloš Vondráček – bicí, Jirka Král – kytara, Pavel Ouředník – kytara, Karel Bouša – zpěv.Po zákazu Novoduru v roce 1985, odchází oba kytaristé a nahrazují je Matěj Štěpánek a Zbyšek Milanovský a tahle sestava prakticky fungovala po celou éru Telexu. Název Telexu byl jednou změněn na ARMAVIR a to v době, kdy byl Telex zakázaný..

Kilčo: Pamatuješ si na váš první koncert? Proběhlo všechno v pohodě nebo vám dělali fízlové dusno, jak bylo za komančů zvykem?

Bouša: První koncert byl skvělej (v té době to vlastně byly tancovačky – tzv.zábavy), přijely mraky punkáčů, přestože se nic neplánovalo a termín akce se šířil šeptandou a dopisy. První akce byla naprosto v lati, protože bolševici ani benga zatím netušili, o jakou muziku se jedná a jaký lidi na to chodí. Problémy nastaly asi po druhé akci.

Kilčo: Proč tě při tvorbě i v osobním životě ovlivnil punk? Bylo v době, kdy jste začínali lehké být punkerem? Myslíš si že dnešní punkeři to mají lehčí než tenkrát?

Bouša: Já jsem asi jako každý v tý době poslouchal nahrávky Sabbatů, Nazaretů, Párplů, atd. Až do tý doby, než se mi do ruky dostalo LP Sex Pistols – Never Mind …a to byl totální zlom. Od tý doby doby (asi rok 1979) jsem punker. Začalo mě zajímat všechno co s punkem souviselo ( hudba, móda). Ta doba dřevních začátků byla kouzelná. Odřená kožená bunda (vepřovice) po tátovi, starý kalhoty po dědovi (mimochodem, kousali jako prase), řetězy z Kovomatu (železářství), obojek z chovatelských potřeb, doma vyráběné placky…Jo a mimochodem najvíc na to byly háklivý metaláci na plzeňsku a kdykoliv jsem byl takhle vymustrovaném zjevil na nějakým bigbítu, tak jsem hned dostal na držku. Dneska je to už normální a veřejnost si zvykla, takže málo kterej punker svojí vizáží nakrkne svoje okolí.

Kilčo: Kde jste měli zkušebnu a jak často jste zkoušeli? Byli jste díky tomu co jste dělali pod nějakým stálým dohledem policajtů? Měli jste třeba problémy i v práci nebo ve škole?

Bouša: Novodur měl zkušebnu v takové podzemní místnosti Klubu mládeže a s Telexem se zkoušelo u mě v práci (tajně) v kanceláři ředitele. Mě osobně fízlové komplikovali život hodně, hlavně později v době, kdy už jsem měl rodinu, nastaly doslova existenční problémy. Výslechy, vyhrožování, vyhazovy z práce. Naštěstí se mě můj šéf vždycky zastal, takže jsem nemusel odcházet. Mimochodem to byl asi jedinej fakt slušnej komunista, se kterým jsem se v životě setkal.. Výborně jsme si spolu rozuměli, ačkoliv jsme byli každém na opačným břehu řeky! Co hodin jsme spolu prodiskutovali na téma politika! Asi právě proto mě vždycky podržel.

Kilčo: Zvali tě fízlové často na výslechy?

Bouša: Měl mě na starost jeden STBák VESELOVSKÝ a neustále mě otravoval život. Byl to takovej diskotékovej týpek. Poslal jsem ho nakonec do hajzlu. Doufám že shnije v pekle!!!

Kilčo: Jaký problém jste s fízly zažili? Třeba na koncertě kde jste hráli?

Bouša: Asi největší průser byly Volenice. Tenkrát přijeli mraky lidí a byli tam až ze Slovenska. Koncert vůbec nezačal, poldové lidi sbírali už na nádraží ve Strakonicích a cpali do antonů. Volenice byly zašpérovaný desítkama fízlů, kteří všechno fotili a odváželi k výslechům. Lidi museli odevzdávat křiváky, stahováky i osobní věci!!! Dokonce jim oholili číra!!! Druhej den o tom mluvilo rádio SVOBODNÁ EVROPA ( "štvavá " stanice proti režimu), a to byl náš konec. Taková byla doba! A to by dnes někteří chtěli, aby se vrátili Komančové zpátky?? FUCK YOU!!! Některé akce proběhli relativně dobře. Fakt jen relativně, a to tehdy když lidi nebyli otravováni od policajtů. Nás trápili pořád!

Kilčo: Popiš čtenářům punk.cz, co všechno předcházelo tomu, aby se mohl koncert vůbec uskutečnit?

Bouša: Musel se sehnat někdo, kdo se nebál v místním hostinci nebo kulturáku akci uspořádat. Většinou se to maskovalo pod hlavičku místního SSM, zahrádkářů nebo hasičů. Ale i to byl problém, protože soudruzi roznesli široko daleko upozornění aby nás nikde nepořádali. Pamatuju si, že v jedné obci obecním rozhlasem nabádali občany, aby si pozamykaly baráky a domácí zvířectvo. Co moje paměť sahá nevzpomínám si, že by někde udělali návštěvníci nějakej bordel, protože jim bylo jasný, že by vlastně ublížili kapele a tím pádem by příště další akce nebyla.

Kilčo: Stávalo se, že byla produkce před nebo v průběhu akce policií znemožněna?

Bouša: Většinou to rušili tak dva dny před akcí, abys nestačil podniknout nějakou protiakci

Aktéři rozhovoru Kilčo a Bouša

Kilčo: Chodili na tehdy pořádané punkové akce třeba i skinheadi?

Bouša: V dobách Novoduru jezdil jedinej, škoda že už si nepamatuju jeho jméno ( DLOUHEJ – Petr Zborník, poznámka autora). Jezdil s píseckejma punkerama. Byl vždycky v sále vyjímečnej. Pleška, ohrnutý džíny, kšandy, tričko 4Skins. Měřil dva metry, takže nešel přehlédnout. Byl na každé akci. Na Telexu už to bylo jiný, v pozdější době jsem i já sám vypadal jako skin.

Kilčo: Bylo vaše publikum jako taková velká rodina?

Bouša: Naprosto v pohodě. To víš, že v tom množství lidí se občas našlo pár blbečků, kteří nevěděli kolik bije, ale lidi si je srovnali sami. Jako příklad bych uvedl situaci, kdy jednou někdo rozbil okno v sále a hospodskej byl tudíž nasranej. Asi tři punkeři obešli sál a vybrali do půllitrů tolik peněz, že si mohli nechat v sále vyměnit ne jedno ale hned deset oken! Sám hospodský mi potom řekl, že tohleto ještě nezažil.

Kilčo: Myslíš si, že tenkrát spolu lidi drželi více pohromadě než v současnosti?

Bouša: Určitě. Ta příhoda s oknem je toho příkladem. Dneska by ty kluky asi každém vyfuckoval. Nevzpomínám si, že by se na Telexu porval někdo kvůli tomu, že má číro nebo řepu.

Kilčo: Se kterými kapelami jste vystupovali?

Bouša:Na těch zábavách sami. Bylo to peklo prát do lidí pět hodin takovej nářez. Mnohdy jsme byli na konci sil, ale ty lidi si to zasloužili a nás to zase bavilo. Později s námi hrál Šanov nebo S.P.S.

Kilčo: Kdo skládal texty a jaká byla jejich témata?

Bouša: Texty byla moje parketa, později občas něco přinesl i Matěj. Tématika byla tradiční: politika, život, strasti a radosti.

Kilčo: Jaké vaše skladby byly u vašeho publika nejoblíbenější?

Bouša: V počátcích to byly Covery od The Exploited, každý je znal, jelikož to měl doma nahraný nebo na desce. Potom v Telexu, když jsme udělali vlastní věci, tak se toho líbilo moc. Ale mi jako kapela máme nejraději Skejtbortovou  Růženu, ta nás vždycky nakopla. Posluchači  hodně chtěli: Chlastala, Temelínskou, Zabijáky, Emila, Růženu…Asi se jim na to dobře pogovalo.

Kilčo: Jak to bylo za komančů s možností pořídit si svojí oblíbenou kapelu na nějakém hudebním nosiči?

Bouša: Mezi lidma toho kolovalo spousta, ale kvalitou to stálo většinou za hovno, protože to byly nekvalitní nahrávky z vystoupení. Mezi lidi jsme roztáčeli kazetu Řeznickém krám. V ČSSR se punk nenosil, takže nic. Občas se nechalo něco koupit v Praze ve středisku polský kultury. Poláci byli vždycky o krok dál.

Kilčo: Karle, je pro tebe tenhle styl pořád životní cestou?

Bouša: Ano, jsem stále punker.

Kilčo: A třeba nějaká změna hudebního stylu, o tom si neuvažoval?

Bouša: Po Telexu jsme s basákem postavili HC mlátičku L.D. Totenkopf a pak jsem měl Rockandrollovou  Lucky 4, a nyní zpívám v kapele CARLOS a jeho kojoti.

Kilčo: Kolik máte nahrávek? Trvá zájem o vaše nahrávky i v současné době?

Bouša: Když se nebudeme bavit o amatérských nahrávkách natočených na různejch akcích, tak to byla kazeta Řeznickém krám. Tuším, že vznikla v roce 1987 a nahrávala se lidem na dodané kazety zdarma. My sami jsme jich natočili moc a moc, dál si to lidi hodně kopírovali mezi sebou, takže jich kolovalo po světě asi hodně. BLACK POINT ji zařadil do svého programu a myslím, že jí vydává dodnes. Potom jsme u strakonického labelu Kulisáka records vydali CD Punk Radio, které se točilo ve studiu českobudějovického rozhlasu. Náklad byl asi 500 kusů a vyprodal se okamžitě. V roce 2002 vydal kamarád 2 CD Takový to bylo…., na kterém je komplet materiál z kazety Řeznickém krám + živák + rozhovory s Telexem. Náklad 100 ks se prodal a dodnes to zájemcům dodělává. Také existuje video Telex, které obsahuje záznamy ze starých i novějších vystoupení, atd.

Kilčo: Plánujete do budoucna vydat ještě něco dalšího?

Bouša: NEPLÁNUJEME.

Kilčo: Působí členové Telexu v současné době v nějakých kapelách?

Bouša: Jak jsem říkal, já jsem v KOJOTECH. Matěj, pokud zrovna není v blázinci, tak džemuje s místníma hipíkama. Jinak ostatní  členové nemají žádné hudební tělesa.

Kilčo: Jaký je tvůj vztah k tetování? Pokud kladný, kolik věcí máš na sobě a jaké motivy jsou ti blízké?

Bouša: Tetování to je moje!!! Za ty léta jsem potetovanej celej. Břicho,hrudník, rukáv pravej i levej, záda, ledviny. Mám old school a biomechaniku. Každým rokem navštěvuji český i zahraniční tetovací přehlídky, a sám jsem pár známech taky tetoval. Nyní 4.4.2009 ve Strakonicích pořádáme již sedmý ročník TATOO JAM ( celostátní přehlídka tetovacích salónů).

Kilčo: Byl někdo z vaší kapely vegetariánem nebo veganem?

Bouša: Nic pro nás, my sežerem  i syrový maso. Ať si každý tloustne po čem chce. Proti gustu žádnej dišputát.

Kilčo: Poskytoval si již někdy v minulosti rozhovor pro nějaký časopis?

A – Kontra, Sračka, Šot a nějaký slinty se objevily v Gramorevue, Bangu a Melodii.

Kilčo: Jak se podle tebe vyvíjí scéna v čechách? A jak to vypadá na strakonické scéně?

Bouša: Každopádně se to hejbe dopředu, a to nejen kvantitativně, ale hlavně kvalitativně. Strakonice jsou městem zaslíbeným HC, takže tu převažují bandy orientující se tímto směrem, ale ani punkeři se tu neflákají.

Kilčo: Určitě sleduješ anketu na webu PUNK.CZ. Naši uživatelé dokazují hlasováním, že opravdu stojí o vaše vystoupení. Vlastně se tento rozhovor  uskutečnil kvůli otázce, kterou ti položím na závěr. Jak to vypadá s budoucností a existencí vaší kapely? Chystáte nějakou akci?

Bouša: TELEX is Dead!!!

Kilčo: Chceš vzkázat něco punkerům na webu punk.cz?

Bouša: Držte  pohromadě a věřte si.

Karle díky za rozhovor a měj se famfárově.

FOTOGRAFIE TELEXU

KŘEST CD

BLACKPOINT